Úvodní stránka

O úspěšné honičce za pračkou a neúspěšné honičce za Gottlandem.

Napsat komentář

*pondělí, 18. srpna 2014*

Dnes mi měli přivést mou novou v Alze zakoupenou pračku. Očekával jsem, že někdo zavolá a domluvíme se na tom, kdy mi jí přivezou. Ovšem celý den nic a pak najednou cca v půl třetí telefon a že prej je s tou pračkou u Žižkovskýho nákladovýho nádraží, že by mohl do čtvrt hodiny dorazit!?! No totok! Když jsem mu řekl, že já dorazím domů z práce až v pět, tak mi odpověděl, že to je tedy problém, protože on rozváží zboží jen do půl pátý. No to jsou mi služby!?! Tak je hezký, že Alza má akci, že dopravu zdarma, ale mohli upozornit na to, že to není pro ty co choděj do práce… Na mou výtku, že jsem očekával, že mi dopředu někdo zavolá, abysme se domluvili, mi řidič tvrdil, že mi ráno volal, ale měl jsem to prý vypnutý. Neměl… a vstávám v šest! A vlastně jsem to neměl vypnutý ani v noci. No nakonec jsem zkusil zavolat šéfový, jestli bych si nemoh´ na otočku sjet domů, že si někdy tu hodinu napracuju a dostal jsem zaplaťbuddha souhlas.

.

“Vlčkovická samolepka se  stále drží”:

DSC_0012 - Pondělí koš Vlčkovice

.

Domluvili jsme se tedy na čtvrt na čtyři. Povedlo se mi dorazil o 6 minut dřív a řidičovi s pračkou o dvě. Aspoň, že tak. Vsunul jsem pračku jen dovnitř a zase prchal zpátky do háku. Chudák Yossarian už se těšil, že půjdeme na kopec. “Ještě chvíli vydrž!”

.

“Šikana chodců na Olšanském náměstí graduje”:

DSC_0032 - Šikan achodců graduje

.

Cestou z háku domů jsem si koupil nový sifon ke dřezu. Na druhý doraz domů už jsme tedy konečně k Jošově radosti vyrazili na ten kopec. S Vrabčákem jsem vyesemeskoval, aby mi přišel pomoct hodit tu pračku do “díry” za lednicí. A při čekání na Vrabčáka, než dorazil, jsem zdárně vyměnil ten sifon u dřezu. Konečně můžu zase normálně mejt nádobí. A taky jsem si při tom čekání přečetl mezitím návod a v něm na stotřicátý šestý stránce návodu, (RTFM!), objevil, že pračka má transportní šrouby, které je třeba před jejím zprovozněním odstranit. Sakra, tak nebylo na to nějak výrazně upozorněno a ty šrouby byly dost nenápadný. Myslím, že se může najtí dost lidí, kteří se na RTFM vykašlou… Když Vrabčák dorazil, vcelku bez problémů jsme šoupli pračku za vanu. Ovšem když jsem jí zapojil a zkusil první zkušební praní, tak nic…, jen blikala nějaká kontrolka. Zapátral jsem a zjistil, že do ní neteče voda. Aha!?! Asi ten rohovej ventil, jak se dlouho nepoužíval, tak už nejde otevřít, byť se tak tváří. No tak ho holt budu muset vyměnit, možná tu i jeden mám, ale nechám to už na zejtra.

.

“To je ona – mého srdce šampiona”:

DSC_0039 - Pračka je tam

.

Dneska jsme s Dejvem v háku poslouchali Radiožurnál a tam byl celkem dlouhej reklamní rozhovor, na kterém lákali na dnešní projekci filmu Gottland na Žižkovském nákladovém nádraží. Měl jsem pocit, že na tom plakátu to bylo až od úterý, ale tím líp. Joši tak jdem přes Paruku na ŽiNákNad. Jenže když jsme se tam svižným krokem přihnali, tak nám u vlezu řekli, že dnes je to jen pro zvaný V.I.P. hosty. Sakra ale o tom se v tom Radiožurnálu zapomněli zmínit :-( Nebo že bych to přeslechl?

.

DSC_0029 - Gottland

.

Každopádně mě to tak roztrpčilo, že už jim na to peču… Zejtra jdu na Zapasku do Neustadt café. Ve středu je v Unijazzu “Bernard day”. Ve čtvrtek jdu do Uni za Vrabčákem a o víkendu jedu do Polsko/Německa na akci “Spolu proti dolu”. Sice bych mohl teoreticky v pátek, ale v sobotu ráno musím brzy vstávat, takže si s tím V.I.P. Gottlandem trhněte.

.

Místo toho si po delší době domu pustil film z DVD:

.

Co je nového kočičko

* Co je nového kočičko? (What´s new, Pussycat?) * / f – USA, Francie, 1965/ r.: Clive Donner

 

Je to první film Woodyho Allena. Tedy první film, ve kterém hraje, (byť né hlavní roli), tento film sice ještě nerežíroval, ala napsal k němu scénář a nese typické stopy jeho “woodyallenovského” rukopisu. Film je celkem hvězdně obsazený, dvě hlavní mužské role hrají Peter Sellers a Peter O´Toole, se kterými dál hraje třeba Romy Schneider. A paradoxně postava, kterou hraje Peter Sellers, vypadá jako parodie na Woody Allena.

Co je nového kočičko? je typická allenovská konverzačka, byť ještě né tak vycizelovaná, jako jeho pozdější režisérské opusy. Ale je to příjemná podívaná a zábava, která každopádně stojí za vidění. Už jen pro ty herecké koncerty hlavní trojice protagonistů a také Woodyho Allena v neposlední řadě.

.

.

.

Funny foto na dobrou noc -

“Důležitý je úhel pohledu…”:

10527443_897256123628733_3779168f205458732145_n

O ústeckém poválečném “míru” a o kráse R.O.H.

Napsat komentář

*neděle, 17. srpna 2014*

Probuz tentokrát sám lehce před desátou, ale vzápětí si Vrabčák tentokrát sám přišel pro batoh. Zrovna když jsem meditoval za ledničkou.

.

“Obvyklá šikana chodců na Olšanski square, aneb: kudy kam já se dám”:

DSC_0012

.

S Jošem jsme vyrazili klasicky na kopec a pak přes něj do vietnamskýho obchůdku na Želivský, kde jsem si minule zkusmo koupil deštník za 36,- kč a “zdravotní” ponožky za 16,- kč, které se překvapivě ukázaly nebejt “igelitový”. Takže jsem si chtěl koupit ještě další, ale jsou ještě Vietnamci, kteří světí neděli. Nebo možná Číňani.

O dočtené knize:

.

Roček - ústecký mír

* František Roček – Ústecký mír *

Tahle knížka o situaci a událostech v Ústí nad Labem těsně po druhé světové válce je napsaná zvláštní formou “beletrizované literatury faktu”. Něco jako ve filmu hraný dokument. Poctivě nasbíraná data v archivech jsou vnořena do literárního příběhu. Který tato dokumentární fakta ozvláštňuje a činí je čtenářsky atraktivnější.

Pro mě tedy byla zajímavá i ta fakta a reálné příběhy z historie. Neboť jsem severský “Sudeťan” z tohoto kraje, a moji prarodiče byli ti, co přišli Sudety “dosídlit” po odsunu Němců. Ale nebyli to žádní “zlatokopové”, spíš holé řiti, kteří v přestěhování se do pohraničí, do baráků po odsunutých Němcích, viděli šanci na důstojnější život. ¨

A leckterá místa o kterých je v knize řeč znám, nebo aspoň vím kde leží. Takže je to pro mě o to zajímavější. A oceňuji, že Roček v knize přináší hlavně fakta a né soudy a vlastní názory. A to a ni v té beletristické části.

.

Dvě ukázky:

“O rodičích, dětech a žrádle”:

DSC_0001 - Ústecký mír 1

 (Jo, přesně tohle mi obě babičky říkávaly, ale fackovat mě naštěstí nefackovaly :-D ).

“Vánoční idyla…”:

DSC_0007 - Ústecký mír vánoce

 .

Taky jsem konečně dohonil deníček až do současnosti. A při podvečerním venčení jsem to vzal nostalgicky do “dumpster marketu”, po kterém se mi už stýskalo. A vcelku slušný úlovek. Jednak pro Joše dost salámových i sýrových odřezků a pro sebe pár nektarinek a jablek, svazeček jarní cibulky, dvě cukety, dvě papriky a mrkve a jednu bramboru. A ještě jedno mango. Cukety a cibulku jsem hned zpracoval do těstovin na jídlo do práce, dřív než jsem si vzpomněl je vyfotit. Takže fotka “úlovku žádná”.

.

“Country v ROHu”:

DSC_0002

 .

A večer jsme pak ještě vyrazili s Jošem za Zelmíráky do “družstevní kavárny” ROH, co je nad Vyšlehlým Vokem. Na zahrádce jsem zastihl Janičku a Zdeničku se Slovenkou Áďou, která se prej zná s Marťou, že spolu chodily tancovat. A vevnitř jsem pak zastihl country kapelu a věkově pokročilejší osazenstvo. Jakože “moji vrstevníci” a ještě starší. No vida jak to R.O.H. funguje.

.

“Večer pro pokročilé”:

DSC_0003

.

A obsloužil mě tu sám “zelený enfant terrible” Martin Stropnický, kterému se líbilo moje tričko s logem “Krásné žáby“. A taky je tu na chodbě, tak nějak krásně revoluční atmosféra.

.

“Che, che, che… –  Che v chodbě”:

DSC_0005

.

S holkama jsem probral záležitosti kolem “lidského řetězu” v rámci akce Spolu proti dolu. Autobus v pátek jede už ve čtyři :-(, tedy nic pro “pracující lid”. No tak holt pojedu až v sobotu ráno, krutě ranním autobusem. To znamená, že budu vstávat, jako bych šel do práce. O víkendu! To je týrání!!! Dal jsem si tu s nima jen dvě pivka a pak hurá domů.

.

“Copak se tu děje?”:

DSC_0007

.

Cestou jsme ještě narazili na nějakou “událost”, sanitka a hasiči s žebříkem, (ale hyeny z médií jsem tu žádné neviděl). Hasiči se dobývali do okna, po chvíli boje se jim to podařilo. Ovšem byt rozhodně nevypadal, že by v něm hořelo. Proč nešli hasiči normálně dveřma to netuším. A netušil to ani ten týpek, kterýho jsem se zeptal.

.

“Hop a už jsou uvnitř…”:

DSC_0011 - Hasiči v okně

.

.

.

Funny foto no dobrou moč -

10527443_897256123628733_3779168205458732145_n

.

Jak mě navštívila maminka a jak jsme navštívili Nákladové nádraží Žižkov.

Napsat komentář

*sobota, 16. srpna 2014*

Ráno mě probudil Vrabčák telefonem asi za dvě minuty deset. Že prej má v deset sraz se spoluhráčkama někde na konečný v Hostivaři. Jestli bych mu nemohl přinýst fotobrašnu, co si u mě nechal, na zastávku tramvaje na Olšanským. No, tak pokusit se o to mohu. Když jsem si rozlepoval oči proudem vody, říkám si sakra ten nezapojenej odpad od dřezu fakt smrdí, musím to zatím nečím ucpat. A pak padne můj zrak na dlaždičky na zemi a tam “překvápko” do Joše, lehce tekuté konzistence. Sakra! No tak ještě, že to hodil tady na dlaždičky. Možná že se i dožadoval vypuštění ven, ale já byl zřejmě v hamace v hlubokém komatu.

.

“Ranní oříšek pro chodce”:

DSC_0017

 .

Na Olšaňák jsme ale dorazili dokonce dřív než Vrabčák. Předali jsme mu brašnu a šli se lehce povenčit.

.

“Někoho ta situace tady, už asi trochu ser… …iózně řečeno irituje”:

DSC_0010

.

Doma jsem se pak vrhnul do prudkého úklidu. Zejména v tom koutě za vyhozenou pračkou bylo plno humusu, (tedy né té chutné potraviny, ale bordelu). Stihl jsem to jakž takž těsně před příjezdem mamky. Předal jsem jí dárečky k svátku a jelikož uvařit něco k obědu jsem nestihl, tak jsem pro něj zaskákl k tomu libononskýmu, či jakýmu kebabáři naproti přes ulici, kterýho Vrabčák tak opěvuje. Pro mamku jsem objednal döner kebab klasik za 75,- a sobě kebab s haloumi sýrem za stejnou cenu. Kebabář neumí moc dobře česky, tak jsem mu to musel párkrát zopakovat. Udivilo mě, že pak po mě chtěl víc než stopade a ukázalo se, že mi udělal dürum kebab klasik za 90,- No to mě tedy moc nepotěšil. Navíc mě pak ani chuťově nijak moc nenadchl ani samotný kebab se sýrem. Takže můj žaludek, na rozdíl od toho Vrabčákova, si tedy nezískal. Ale mamka si ten svůj dürum kebab pochvalovala.

.

“S churchilovským deštníčkem vzhůru na NNŽ”:

DSC_0025 - mamka s churchilem

 .

A po kafíčku se zákuskem jsme vyrazili na Nákladové nádraží Žižkov. Chtěl jsem mamce ten fenomenální prostor ukázat, když se jí předtím fotky z něj líbily. Dokonce se i pohoupala na zdejších perónových lavičkách.

.

“Maminka na houpačce”:

DSC_0043 - Na houpačce

.

A já si s Jošem mezitím došel až na konec druhého perónu, což jsem minule nestihl.

.

“I Yossarian se horlivě věnoval průzkumu, zde komunitních zahrádek na vagonu”:

DSC_0055

.

Objevil jsem tam nejen vánoční stromečky z uhlí, ale i vagón plný rostlinek trávy.

.

“Trávagon”:

DSC_0073 - Trávagon

.

Úplně na konci peronu byla překližková bouda, která byla temnou komorou – camera obscura. Tedy historický předchůdce foťáků.

.

“Temná komora obscura”:

DSC_0082 - Kamera obskura s cedulkou

.

Uvnitř byla ve stěně dírka, skrz kterou se promítal na protilehlou stěnu převrácený obraz nádraží, před tou dírou. Ovšem vyfotit se to mobilem moc nedalo. Ale malej náznak toho obrázku tam je.

.

“Expoziční díra a náznak obrázku na protější stěně”:

DSC_0094 - díra s obrázkem

.

Dali jsme si pak u baru já pivko a mamka preso. Barmanka se mě přitom zeptala jaký to pivo je, že je to konec sudu, jestli už není hnusný, to mě trochu zaskočilo, ale pivo bylo dobrý.

.

“Ještě trochu si to osladím…”:

DSC_0104 - Trochu si to osladím

.

Ještě jsme se stavili na chvíli doma a otevřeli si tu lahvinku kadárky, kterou by mamka už nepobrala a pak jsme jí s Jošem doprovodili na hlavák.

.

“Uhelné vánoční stromečky”:

DSC_0057

.

Zkusil jsem pak poslat Vrabčákovi esemesku s dotazem ve které hospodě zapíjejí svojí bronzovou medaili v beachvolejbalovém turnaji, že bych přišel omrknout jeho spoluhráčky. Ale nedorazila žádná odpověď. A jelikož jsem neobjevil ani žádný jiný kulturní program na dnešní večer, tak jsem se mrknul ještě na tu vodu do dřezu. Nejprve jsem zjistil, že na teplý vodě je překroucená přívodní opletená hadička, tím skřípnutá a proto teplá neteče, takže to stačilo předělat. A pak jsem našel i tu převlečnou matici a těsnění k odpadu, Bylo to v tom igelitu, kterým byl odpad překryt, aby z něho nesmrdělo. A když jsem to odstraňoval, tak jsem si nevšim, že jsem to stáhl i s tím. Takže jsem se pokusil nacpat tu matici na odpadovou trubku. Malinko jsem odtáhl sifon, no ještě to nejde, tak ještě kousíček, no ještě milimetr… a prask! Sakra! do Kalouska práce! Sifonu rupnul závit, kterým je přišroubován ke dřezu. Pokusil jsem se to slepit vteřinovým lepidlem, ale to pochopitelně nevydrželo. No jo tak budu muset sehnat novej sifon. Haj hou! Svěřte odborné řemeslné práce odborníkům.

.

“Tričkovagon”:

DSC_0065 - Vagon triček

 .

A tak jsem se tedy už raději vrhl jen na dohánění KrCoolDeníčku, tam snad nic nezkazím.

.

.

.

Funny foto na dobrou moč -

“Selfíčko buňky”:

10524664_901492259871786_3213130400888388370_n

.

O domácí pracovní šichtičce s Vrabčákem a pátečně bujarém večírku v Jiným kafi.

Napsat komentář

*pátek, 15. srpna 2014*

Pátek, pátek, ou jééé, pátek. Cestou z háku jsem si koupil krabici konrádských piv :-D

.

Česká verze tříděného odpadu – asi je to blatník z Trabanta…”:

DSC_0008

.

Na večer jsem byl domluven s Vrabčákem, že mi přijde domu pomoct s přišoupnutím té kuchyňské linky ke stěně a jejím znovuzapojením. Neb už mi ta zeď za ní přijde vyschlá, respektive lepší už to nebude. U bunkru jsme narazili  na nějaké fotosession.

.

DSC_0011 - Fotosession

.

A jak tak koukám na tu modelku, tak to asi bude do časopisu “Elle punk”.

.

“Lady hard”:

DSC_0014

.

Ještě před tím jsem se ale pokusil zapojit prodlužku na troubu a rychlovarnou konvici na nepoužívaný přívod ke sporáku, kterej má větší ampérový grády. Ovšem zjistil jsem, že doma nemám žádný věneček, nebo aspoň čokoládu do které bych to zapojil. A tak jsme vyběhli do bazaru pod schody a po delším přehrabování jsem jednu našel. A Vrabčák tu našel pěknou nafukovací karimatku za stovku. A jelikož pro něj, či Šutru byla krátká, tak jsem po ní nadšeně skočil já, (stejně spím s pokrčenejma nohama.

.

Doma tedy následoval boj s připojením vody a odpadu k lince. Když se mi konečně povedlo připojit vodu, tak ale teplá stejně netekla, zato tekl ten odpad… No sakra, vždyť přes to má bejt ještě šroubení s těsněním, jaktože tu nikde není? Že by ho minule omylem ten instalatér odnesl? Tak to budu muset sehnat někde jiný. Ale no tak aspoň, že je linka přisunutá zpět na své místo a je tu trochu k hnutí.

A silami společnými se nám pak povedlo vydolovat i starou pračku zpoza vany a vynést jí na dvoreček. Místečko je teď přiopraveno na přívoz pračky nové, což by se mělo stát v pondělí.

.

“Ti slušní z Jinýho kafe – Michal s Annou”:

eDSC_0001

.

Tento úspěch jsme vyrazili spláchnout jedním, dvěma pivy k Haně do Jinýho kafe. Tady byla i JohanKá, která už se vrátila z půlroční stáže z Portugalska a měla tu sebou i krásnou spolužačku Brazilku! Bohužel byly právě na odchodu. Ani jsem si je nestihl vyfotit. Jen Michala s Annou.

.

“Tři páteční bratři”:

eDSC_0002 - Tři kámoši

.

Zato chvíli po nich přišel žižkovský bard Kamil Marcel Hodáček ve velmi rozverné náladě a chutí zvát okolí na panáky. Taky mi připomněl, že už jsem mu třikrát slíbil svou knihu a už třikrát na to vzápětí zase hned zapomněl. Kamil Marcel nás pátečně rozvernou náladou  brzy nakazil všechny. A tak se to nakonec zvrhlo ve vcelku bujarý večírek.

.

“Ťuťuťu ňuňuňu, aneb já bych ho Šutro samotnýho radši nikam nepouštěl”:

eDSC_0004 - Ťuťu ňuňu

.

Ze kterého jsem sebezáchovně prchl ve chvíli, kdy se nějaký Kamil Marcelův kamarád pokoušel objímat a balit Vrabčáka… Tak na pátek dobrý.

.

“Do všeobecného bratření se pochopitelně zapojil i Yossarian”:

eDSC_0006

.

.

.

Funny foto na dobrou noc -

“Keep smiling is a friday!”:

10522154_900126470008365_1729881196984121221_n

.

Jak se nám “Republika dvou” pěkně rozrostla a o únosu jedné sochy.

Napsat komentář

*čtvrtek, 14. srpna 2014*

Ty “přebytečný fotky” co jsem měl na flešce jsem odmazal a nechal tam jen ty pro Marťu. A cestou z háku učinil na fotoautomatu v DM drugstoru druhej pokus. Tentokrát úspěšný. Vyrobil jsem si tedy další dvě pohledo-fotky a stanovil si závazek – posílat jí jeden pohled týdně.

.

Probíhající rekonstrukce Olšanski squarre a okolí se proměňuje v čím dál větší bludiště pro chodce a překážkovou dráhu.

.

“Hledej šmudlo chodče cestičku”:

DSC_0037 - Ulice

.

(Jinak samozřejmě, že většina z těch, co tu v tom vedru makaj na ulici jsou Romové, místo aby si v  mercedesech jezdili pro štědré statisícové sociální dávky. Takhle kazej svému etniku pověst).

.

“Překážková dráha pro chodce”:

DSC_0040 - Překážková dráha pro chodce

.

To jsem opravdu zvědavej, jaká bude konečná podoba a jestli to bude opravdu zlepšení.

.

“Celkový pohled na celkový zmatek”:

DSC_0041 - Slalom přes Olšaňák

 .

Po povenčení na kopci jsme pak ještě večer vyrazili s Yossarianem opět ke Kobzovi do Nojštatlu, tentokrát na: Republic of Two. Původní indies-folkové duo Jiřího Buriana a Mikoláše Růžičky se postupně rozrostlo do regulérní kapely. Která hraje jemně ambientní, anglicky zpívanou kytarovku s občasným piánem. Je to muzika lahodně sladká, jejíž sladkost balancuje trochu na hraně, ale přeci jen je tam ještě kus, který jí dělí od přeslazeného popíku pro holčičky, jako produkuje Kryštof, nebo Tomáš Flus. A taky je toho v jejich hudbě víc na poslech. Takže jsem si tento koncertík pod noční oblohou příjemně užil.

.

“Vícečetná Republika pro dva”:

DSC_0001 - Republic of two

.

Neva dorazila tentokrát trochu později, neb byla před tím ještě na Jungmaňáku, kde hráli Tap Tap. Doprovodili jsme jí pak s Jošem, z mírně zištných důvodů k domovu, (ale pšt, to je tajný!), což je kousek od Apolináře. Na rohu jejich ulice je nika, ve které stávala socha, na kterou si pro štěstí sahaly rodičky, které šly do porodnice, aby se jim narodily zdravé děti.

 .

“Prázdno po zmizelé soše”:

DSC_0009 - Nika

.

Později tu sochu ale soudruzi zatkli a převezli jí někam ke kostelu u Policejního muzea.

.

“S ryze českým upozorněním”:

DSC_0008 - Zákaz ukládání

.

A když jsme dorazili domů, ještě jsem zapnul noťas s Facebookem a něm jsem objevil, tu svou fotku, (viz klik zde) na Humans of Prague. Trochu né zcela příjemně mě překvapilo, jak velikášsky na ní mám vyhřezlý bachor a příjemně pak, jak přesně interpretoval ten týpek mojí historku s knížkou Zastávka Woodstock. To má tedy fakt pamatováka. Nebo že by si to nahrával? Vyznívá ta historka celkem dobře. Chvíli jsem zpychle koukal na těch cca 360 lajků a říkal si, že lid facebookovýstorka docela zaujala. Ale pak jsem se koukl kolik lajků má fotka následující a ta měla 770 a jedna z minulých, (vcelku banální fotka dvou kluků s fotbalovým míčem), dokonce 937, takže zas tak zajímavej nejsem :-D

“One from Humans of Prague”:

Já na HoP

.

.

.

Funny foto na dobrou moč -

“Ty \pi\,\!čo, takhle je to s Rudolfovým číslem Ludvo, teda naopak!”:

10517549_902764779744534_5186218239834434360_n

.

O ranním výletu na Starou Ruzyň, (na rande se zubařkou) a o večerním výletu do Neustadtu, na rande s humusem a omamnými písněmi.

Napsat komentář

*středa, 13. srpna 2014*

Takže dnes mě čekal a ještě krutější vstávačka, než obvykle, už pár vteřin po páté hodině ranní, respektive noční. Pokusil jsem se prudce provést ranní hygienické procesy a pak popadnout Joše na venčení, (taky se mu moc vyskočit nechtělo). A následně vyrazit na dalekou pouť na Starou Ruzyň.

.

Pustá Evropská třída:

DSC_0004 - Pustá Evropská

.

Když jsem vylezl z metra na Dejvický, zjistil jsem, že Evropská je nějaká pustá prázdná uzavřená. Ale bus 119 po ní naštěstí jezdil, jen ze zastávky tramvaje. A tak jsem si tu na zastávce mohl přečíst, že Dejvičáci jsou syrový

.

“My jsme raw(dies)”:

DSC_0010

.

A pak se taky pokochat nově vznikajícím architektonickým skvostem naproti zastávce.

.

“Další kus volného zeleného prostoru proměněn ve sklobetonovou škatuli”:

DSC_0007 - Nová krása

.

Samozřejmě, že u zubařky neproběhla ta možnost, že by se vypadlá korunka dala snadno přilepit zpátky. Ulomil se jí čep, takže bude potřeba novou. A tedy nový otisk, což je má noční můra, vzhledem k mému silnému dávícímu reflexu. Navíc vzhledem k tomu, že mám poslední dobou rozjitřenej pajšl, tak jsem to čekal ještě horší. Ale nebylo, bylo to stejný jako vždycky – tedy strašný! Ale šavli jsem nehodil a otisk se zdárně povedlo udělat. Ještě, že má zubařka je svatá žena s nejsvětější trpělivostí. Ale čekaj mě ještě dvě další návštěvy – haj hou. Naštěstí moje zubařka nemá pracovní dobu, jako pan zubní laborant.

.

“Takovou prc.dobu bych taky chtěl mít…”:

DSC_0012

.

Cestou do háku jsem z metra šel kolem “Sračka Arény”, nyní se vlastně už jmenuje “Nula na druhou”. Jsou tam dlaždice s počty diváků na různé akce. Překvapilo mě, že na Frestyle motocross je tu uvedeno skoro 29 tisíc diváků a to v jeden den. To je přeci blbost, vždyť Hušák aréna nemá kapacitu ani dvacet tisíc. To asi musely bejt dvě show v jeden den a diváky sečetli.

.

“Skákací motorky táhnou”:

DSC_0013

.

A taky mě překvapilo, že jsou tu zaznamenány i banální ligové hokejové zápasy.

.

“Krutým Metlám to divácky natřely i Karlovy Vary…”:

DSC_0014 - Dlaždice

.

.

No a večer jsem opět vyrazil ke Kobzovi do Nojštatlu kafé, tentokrát nejprve na přednášku Vladimíra Kokolii o kompostování a humusu.

.

“Humusový mág Vladimír Koko(to)lia”:

DSC_0023 - koko lia a jeho humus

.

Na Fejsu byl začátek ve 20:20. Ale když jsem tam v ten čas dorazil, tak už byla přednáška v plném proudu, (i napětí). Nevja mě pak poinformovala, že začal jen chvíli po osmé.  Dorazil i zuřivý fotograf Jirka Malý vůl, kterého přilákalo, že si myslel, že to bude Kokoliův koncert, když je to byvší zpěvák skupiny “E”. No tak takový song: “Ať jsi nebo nejsi – mluvím s tebou”, ten bych si taky s chutí poslech. Ale i jeho humusní přednáška byla fenomenální. Kokolia je okouzlující stand up entertainer, který naprosto naplňuje definici – mašíbl, (magor-šílenec-blázen). Spíš než přednáška, to bylo “divadlo jednoho herce”. Bylo vidět i slyšet, že tohle téma ho chytlo. Přednášel se zanícením a evidentně zasvěceně.  I když k jeho možnosti dávat do kompostu i jablka měla Neva výhrady. Tak je fakt, že to si taky pamatuju, ze svého rustikálního dětství, že jabka do kompostu nepatřej. Ale Koko je holt experimentátor. Téma přeměny domácího bioodpadu v humus, který je kolébkou a základní matérii života na této planetě ho zjevně uchvátilo. A to nejen filozoficko-mysticky, ale i prakticky a stal se nadšeným kompostérem. Jeho přednáška byl vrcholný kulturní zážitek.

.

“Už jí nesou”:

DSC_0025 - Přenos

.

Se závěrem jeho přednášky se ovšem lehce rozpršelo. Naštěstí opodál byla připravena stříška, kterou hbitě přinesli nad dlažbu, která znamená pódium. Ze kterého si před tím Vladimír Václavek honem odnesl kytaru, aby mu do ní nenapršelo. Mě naštěstí poskytla útulek Neva pod svým deštníkem. Pod střechu se tedy Václavek mohl vrátit i se svou kytarou a obdařil nás nádherným koncertem. Ještě než začal, tak se zeptal jestli někdo v publiku nemá nějakou baterku nebo čelovku, že by chtěl během koncertu něco přečíst a na “pódiu” je tma. No a protože já nosím v kapse čelovku furt, abych při venčení po tmě mohl eventuelně uklidit Yossarianovo “vyjádření”, tak jsem nelenil a půjčil jsem mu jí. Což komentoval slovy: “hmm, ta je nějaká dobrá, tu se nebude chtít vracet…”. Inu Petzl, co jsem dostal od Marti k vánocům.

.

Václavek

.

No a pak Václavka spustil své minimalisticko-alternativně-folkové písně a balady. A byla to omamující, silná muzika – balzám na duši. Uprostřed koncertu tedy pak vytáhl svou knížku “Neviditelný svět” a přečetl z ní pár kapitol. Přičemž nechával diváky volit, ze které stránky chtějí přečíst.

.

“Václavek, s mou čelovkou na čele, čtoucí…”:

DSC_0035 - Vvác čtoucí

.

V jednu chvíli se Neva zeptala:

“Kdo to chtěl stránku 88?”,

“Nevím, asi nějaký nácek”.

“Ty si na ně zlej…”.

“Né, já né, náckové jsou zlí!”

.

Byly to takový lehce filozofující, lehce “šamanské” minipříběhy s duchovním poselstvím, které mi připomněly Saint Exupéryho.

.

A pak pokračoval ve svém okouzlujícím koncertu, při kterém používal násobení své kytary přes kouzelnou krabičku. Kdy nahrál nějaký motiv, pustil ho ze záznamu a do toho hrál druhou živou kytaru. V jeho podání to znělo absolutně perfektně přirozeně, jako by hrálo kytarové duo. Kam se Paco, s Alem a Johnem Mc hrabou. Opravdový balzám na duši.

 .

Još si tu během koncertu našel malého černého kamaráda a náramně si spolu něžně zablbli. Akorát, když pak šel páníček s tím psem, asi dovnitř k baru, tak se mu na něj vrhl jiný velký černý pes a ozval se strašný nářek, že to vypadalo, že ho trhá na kusy. Ale naštěstí se pak ukázalo, že to byla jen taková ta obrana slabšího hysterickým nářkem a nic se mu nestalo.

.

“Něžné hrátky”:

DSC_0034 - još řádící

 .

Z Václavkova koncertu jsem byl tak nadšenej, že když dorazil Kobza s kloboukem a já zjistil, že mám jen dvě dvoustovky a pár drobnejch, tak jsem do klobouku hodil dvoustovku. Tenhle koncert za to opravdu stál. Přestože lidí se tu sešlo méně, než na ty předchozí koncerty, na kterých jsem tu byl. Přitom to bylo, takový…, … takový skvělý!!! A tak když jsem si od něj bral zpátky tu čelovku a on mi děkoval, tak jsem mu na to řekl: “Neni zač, to já děkuji – bylo to dušiosvěžující!”.

.

.

.

Funny foto na dobrou moč -

“Když zemí žene se běs – uhne i les”:

10511218_895902857097393_3237236396751335690_n

.

O vybíravosti automatu na fotky a jak mě potkal pan “fotka a příběh”.

Napsat komentář

*úterý, 12. srpna 2014*

 Ráno při venčení jsem se mohl pokochat jedním klasickým graffity. Sakra všude samá malůvka a s tímhle nejarcehtypálnějším graffity symbol jsem se už dlouho nepotkal. Asi jí tu namaloval nějakej ostravák.

.

“Baňýk!”:

DSC_0010

.

A cestou do háku jsem v Libňo-Vysočanech, taky objevil plakát na koncert jednoho mého jazzového oblíbence. Kolik tak můžou chtít za lupení?

.

“A víš aj Kořen”:

DSC_0012

.

Cestou z háku jsem zaskákl do drogérie DM, kde mají automat na fotky a udělal si fotko-pohledy pro Marťu k poslání do Afriky. Akorát, že ten si z flešky načetl úplně jiný fotky než jsem já chtěl. Zapomněl jsem se na ní před tím podívat, ani jsem nevěděl, že tam nějaký jiný fotky jsou. A v tom automatu nejde vybrat adresář, ze kterýho by chtěl člověk ty fotky načíst. Tak jsem holt vybral nějaké vhodné na pohled, z toho co mi automat svévolně načetl. Ale zase za 5 fotek na počkání, (formátu 10×15), jsem tu zaplatil jen 30,- kč.

.

“Ale já chtěl tuhle…”:

DSCF8264 - Pro Marťu

.

A když jsem odpoledne vyběhl s Yossarianem na kopec, tak jsme nejprve potkali u bunkru dva starší graffitáře, ale jejich malůvky tedy zrovna nebyl můj šálek kontušovky.

.

DSC_0031 - Graffitáři

.

Nahoře jsem se svalil s knížkou k jednomu betonovýmu soklu, kde mě po chvíli objevil týpek s foťákem. A prej jestli si mě může vyfotit. Ale no tak, když si sám rád fotím lidi, tak to těžko můžu odmítnout, že? A pak se mě zeptal, jestli bych mu mohl říct nějaký zlomový okamžik svého života… Aha!, to se mi rozsvítilo, to je ten týpek co dělá “Humans of Prague” No ale né, že bych si hned na nějaký “zlomový bod svého života” okamžitě vzpomněl. Až po chvíli mě napadlo říct tu historku s knížkou Zastávka Woodstock. Ale celkově jsme si příjemně pokecali. Je to sympaťák. S tímhle nápadem prej přišel nějakej týpek v New Yorku. A on to po něm dělá v Praze. Tak určitě skvělej nápad, člověk se při tom může seznámit se spoustou lidí a příběhů, mezi kterejma se často najdou ti a ty zajímavý.

.

“Mr. Humans of Prague, aneb vole řekni mi ty svůj příběh…”:

DSC_0023

.

A večer jsem si poskypoval s mamkou, (chystá se v sobotu přijet), ale Marťuli jsem na skype nenašel. Zejtra mě čeká časnější výskok v 5:06, z důvodu návštěvy zubařky v 7:00. Takže jsem si předsevzal, že se pokusím jít spát dřív. Ale nakonec se mi to před půlnocí stejně nepovedlo.

.

“Nad Viktorkou bude husto, Gusto”:

DSC_0017

.

.

.

Funny foto na dobrou moč -

“Keep smile, vole, love”:

10499387_899533790067633_3209179022074631416_o

Older Entries

Follow

Get every new post delivered to your Inbox.

Join 414 other followers