Úvodní stránka

Jak jsem neměl kliku, když branka neměla kliku. Aneb, jak očekávaně pohodový víkend ve Velence nezačal úplně pohodově.

Napsat komentář

*sobota, 25. října 2014*

Tak samozřejmě, že když sobota, tak náležitá vyspávka. Dopolední povenč na kopci jsem spojil s nákupem. A doma se pak ještě věnoval lehkému zévlingu na netu, při kterém jsem se pobalil na cestu do Velenky.

.

No a pak už start na Černý most, odkud jede ve tři bus do Velenky. Opět jsem nakonec vyrazil s né moc velkou rezervou, ale tramvaj jela hned a metro na Masaryčce taky. Takže zatímco minule nám na cesta na Černý most trvala skoro 40 minut, tak tentokrát to bylo jen 25. Takový čas, by nám minule bohatě stačil, ale haj hou… No hlavně, že tentokrát jsme to stihli.

.

„Po obvazovém zákroku“:

DSC_0003 - s fakáčem

.

Ve Velence jsem lehce natěšeně na očekávaně příjemný víkend vyrazil k chaloupce. Přes plot jsem pátral, jestli je někdo doma, nebo jsou někde v lese na dřevu, či v hospodě. A v tom jsem před domečkem spatřil telefonujícího Boba. Sáhnul jsem po klice vrátek do zahrady, tedy respektive po knoflíku, který je tam místo kliky. Vrátka nepovolila, ale vím, že jdou ztuha a je potřeba do nich trochu více vrazit. A tak jsem tedy do nich ramenem vrazil… „Jau!!!“. Sakra, nechal jsem ruku na tom čudlu, tak hned za ním byl železný plát a mezi ním a knoflíkem žádné místo… Takže došlo ke střetu „na krev“. „Au, au!“ letmým pohledem na končetinu mé horní končetiny, jsem zjistil, že nehet je odchlíplý a visí jen na kousku. Z prstu se hrnula krev. „Áááá, do prdele!“. Vypadá to že nehet visí už jen na vlásku, respektive na chlupu :-(

.

„To bych se na to fakáč…“:

DSC_0001 - Bebí

.

Bob vypadal, že pohled na pryštící krev mu nedělá úplné potěšení, ale zavolal mi „první pomoc“ v podobě Šutry, která mi to zavázala a ani při tom neomdlela. Ani mě to zas tak strašně nebolelo, ale potěšit to tedy nepotěší, to vypadá na pěkný komplikace. Dal jsem si na ten zafáčovaný fakáč panáka ořechovky.

.

„Venkovské zahradní práce“:

DSC_0009 - Zahradní práce

 .

Ukázalo se, že zatím z „návštěvníků“ je tu jen Bob s dcerou Frantou respektive Franz-Josefkou. Dokonce ani Vrabčák tu zatím není a někde fotí. Tak to jsem se nemusel tak hnát… Zatím jsme se tedy pustili do nenáročných zahradních prací, jako shrabování listí a jeho pálení.

.

„V Hájence…“:

DSC_0013 - V hospě

.

Když pak pak dorazil Vrabčák a taky Evka a Míša, tak jsme vyrazili na večeři do Hájenky. Já jsem tu tedy, po delší diskuzi, vzhledem k mému „veganskému měsíci“, nakonec poté co servírka pronesla: „sakra chlape s váma je to ale složité“, dostal dvojité hranolky s kečupem. A je fakt, že jsem si na nich dost pochutnal, stejně jako na několika zdejších pivech.

.

„Franta si pod Vrabčákovým dohledem zapíná bezpečnostní pásy“:

DSC_0018 - Franta si zapíná pásy

 .

Když jsme se vrátili zpátky do chaloupky ve Velence, rozdělali jsme táborák, ke kterému se připojila už i dorazivší Léňa. Zavládla táboráková pohodička, já si k ní otevřel lahévku jihoafrického vína. Do toho zakolovala cigaretka a ani nevím, kdy jsem se zvedl, že odcházím do pelíšku. Ale prý to při mém odchodu do postýlky vypadalo na nárazové poryvy bočního větru… Tak dobrou!

.

„U táboráku“:

DSC_0022 - U táboráku

.

.

.

Funny foto na dobrou moč -

„Většinou bývá kytara u táboráku, ale může to být i naopak“:

10580143_10154655723390357_8115200309350156718_n

.

O out-doorové nákupní horečce a o jednom příjemném večírku „tři veteránů“ s průchodem neznámým tunelem.

Napsat komentář

*pátek, 24. října 2014*

háku jsme byli s Dejvem tentokrát sami, ale nebyla taková tsunami objednávek, takže celkem v pohodě snesitelno. O pauze jsem si skákl konečně koupit botky na zimu – trekový Numero Uno, kotníčkový s membránou, (samozřejmě, že né Goretex, ale „jen“ Profex), a s vibramovou podrážkou. Ale překvapivě nemají na sobě napsáno made in China, ale made in Romania. A když už jsem byl tak out-doorově rozšoupnutej, tak jsem si koupil ještě i novou bundu. Neb ta stará má už nepromokavost hadru na podlahu a rozjíždí se jí Vietnamcem opravený zip. Bunda se tváří jako polská (sic!) a má membránu Isotex.

.

„Figuríny modelíny“:

 DSC_0003

.

A jaxem šel v tom Chrámu konzumu, kolem jednoho obchodu, taxi říkám: „ty vole tady maj dobře realistický figuríny“, jak tam stály strnule vyrovnaný v řadě. No a pak se jedna z nich pohnula a vykročila kupředu. Asi to byl nějakej konkurz na modelíny, nebo co. Ale dostat, při pohledu na ně erekci, by asi bylo ještě nezákonný, ty holky vypadaly hodně mladě. Typl bych je tak max. na čtrnáct.

.

„Zapadákov“:

DSC_0005 - Zapadákof

.

Na kopec jsme se s Yossarinem vyhrabali v počínajícím kýčovitém západu slunce nad Žižkovem. Još se tu celkem dosyta vyběhal s kamarády. A já si početl v Markově „veliké“ knize. (Veliká novina o hrozném mordu Šimona Abelese). Teda čte se to fakt jak detektivka…

.

„Veď mě dál cesto má krvavá…“:

DSC_0008 - Veď mě dál cesto má krvavá...

 .

No a pak jsem vyrazil za JárouEjmlsovi do jeho „práce“. Tedy na Smíchov do budovy záchodků v Kinského sadech… Tedy abyste si nemysleli Ejmls tu nedělá žádného hajzldědka, ale správce objektu.

.

„Lavička pro správce“:

eDSC_0001 - Pro správce

.

No a když jsem to jeho pracoviště viděl a představil si tu jeho práci a to že sem musí ráno chodit už na desátou… Tak to jsem mu jí sakra kurevsky zazáviděl. Milý Ježíšku, takovou práci bych taky chtěl. A to ani nemluvím o tom, jaký má to jeho pracoviště na stěně krásný grafity.

.

„Kdo máte chuť“:

eDSC_0004 - Kod má chuť...

.

Když jsme tam s Jošem dorazili, tak už měl Ejmls po fajrontě, a tak jsme pomalu rozjeli „Veselý večírek tří starších hochů“.

.

„Správcovský velín“:

eDSC_0002 - Velín

 .

Po několika kontemplacích, při kterých jsme poslouchali muziku z kazeťáku (!?!), jsme pak vyrazili nečekanou zkratkou, kterou jsem šel poprvé v životě, do hospody vedle Švandova divadla.

.

„Průchod do ulic velkoměsta“:

eDSC_0007 - Průchod

.

Kde jsme pokračovali v překvapivě nezavilých debatách. Měli tu k řečnickému povzbuzení Krušovice a Svijany. Byl jsem na vážkách, tak jsem si postupně dal řezaný, (to výčepáka trochu zarazilo: „já ale nemám černý…“, „no já chci řezaný půl na půl Krušky se Svijanama :-) “. Jako druhý škopek jsem si dal čistý Krušovice a nakonec ty Svijany. Ty Krušky se fakt zlepšily, dobrý byly i ty Svijany a nejblbější holt bylo to „řezaný“, ale tak jako sranda-nápad dobrý… :-P

.

„To je dilema…  Krušky, nebo Svině, ale vodka Božka je dobrá furt…, i na podzim“:

eDSC_0009

.

Ale večírek to byl fakt příjemnej… Tak zase někdy chlapi na pokecanou. Myslím, že jsme se domluvili na středu na Kaštan na Černýho

.

.

.

Funny foto na dobrou moč -

„Vlasáč, mánička, houně, hipísák, býtlsák…“:

10511202_852541851452540_4349041814987130520_n

O né zcela příjemné pracovní honičce a velice příjemném poetickém večeru v anarchistickém duchu.

Napsat komentář

*čtvrtek, 23. října 2014*

háku stále svižno, i dnes jsme se dostali přes třicítku objednávek… Rozhodně tedy naděje, že si kadeřnice a kadeřníci nakoupěj matroš na veletrhu a my budem mít větší veget se hrubě nenaplnila.

.

„Pepova francouzská banda“:

DSC_0030 - La bande Joe

.

Po hákuJošem, obvykle na kopec. Od hospůdky se linula živá muzika. Aha oni ještě tradičně čtvrtečně hrajou Devles i v takto pozdní podzimní čas? No ale sakra je v tom nějak moc dechů? Sice s Devles občas hráli i dechaři, ale tohle zní dost jinak. A tak jsme to, poté co se Yossarian přinášením míčku dostatečně unavil, šli prozkoumat zblížeji.

.

„Jediná dívenka bandy“:

DSC_0033 - Dívenka

.

A ona tam dula před hospůdkou početná partička mladých francouzských dechařůLa Banda Joe. No to je paráda! V největším posazu jsem napočítal dvanáct duší dujících do plechů! A k tomu jeden virblař. A byla mezi těma klukama i jedna dívenka ságařka. No to je mazec! Hráli takovej bigbandovej popjazzík, občas trochu s nádechem, (či nasazením) balkánské dechovky.

.

„Tubista, nebo bombardonista, nebo co to je za nástroj, má skvěle posamolepkovanej vejfuk“:

DSC_0038 - Tuba nebo co

.

To se mi tedy sakra líbilo a tak jsem si tu dal jedno pivko a koncertík si vyposlechnul. Spolu se mnou asi tak pět šest náhodných posluchačů. To je věčná škoda, že tu ty koncerty bejvaj tak utajeně. Kluci, (s jednou holkou), by si rozhodně zasloužili větší publikum. Ale oni stejně hráli se zjevnou chutí, prostě pro svou vlastní radost.

.

Doma jsme se pak jen prudce pootočili a vyrazili zase do Jinýho Kafe…

.

Kováříkův Gellner

 .

* Z úst do úst /literární resuscitace/ – pocta Gellnerovi – Mirek Kovářík a Radek Bláha * /Jiný kafe/

.

Začátek byl na Xichtníku psán na 19:45. Doufal jsem ale, že se nezačně dřív jak v osm. Ovšem když jsme v tento čas s Yossarianem dorazli už se recitovalo. V sálečku bylo celkem narváno a tak jsme se usadili na schody. V recitaci se MirekRadkem střídali. Mirek teď v pokročilejším věku trochu ubral na expresivitě přednesu, nikoliv ovšem na profesionalitě a preciznosti, a mě se to takto tedy líbí mnohem víc. Držet s ním krok byla pro Radka dost vysoko položená laťka.

.

„Pozorní posluchači gellnerovské poezie“:

DSC_0043 - Pozorní diváci

 .

Večer byl tedy koncipován jako pocta Františku Gellnerovi. Zazněly ovšem nejenom jeho verše, ale také těch, u kterých se dala vypátrat inspirace tímto básnivým anarchistou. Takže po gellnerovském pásmu zazněly také básně J.H. Krchovského. Vzhledem k tomu, že to často bývají jakési precizní dekadentní anekdoty, tak měly u publika velký ohlas a potlesk a smích na otevřené scéně.

.

„Mirek a Radek přednášejí… nejen Gellnera“:

DSC_0049 - Mirek a Radek v JInkafi

 .

No a pak k mému překvapení došlo na dlouhou báseň Rimbaud od Jirky Staňka z jeho sbírky Věrnosti. Radek tu cca 17-ti minutovou báseň vysekl spatra. To tedy čepici dolů! Byť tedy já bych v této básni gellnerovskou inspiraci nehledal. Ale je to od Mirka hezký, že jí do pořadu zařadil. O tom musím Jirkovi konečně napsat do toho dopisu, na který už se pár týdnů chystám.

.

„Jahodiéra pro recitátora?“:

DSC_0051 - Jahodiéra

.

Zazněly pak ještě gellnerovské básničky tři mladších autorů a nakonec došlo i na Václava Hraběte. No opravdu příjemný poetický večer. A Mirek je tu má mít pravidelně, tak to jsem na ty další zvědav. Když prořídl dav ctitelů kolem něho, tak jsem se taky prodral prohodit s ním pár slov. Ale pak už jsme s Jošem prchli ještě se trochu dovenčit do parčíku k Albertu.

.

„Žižkovský panelák s bílým komínem“:

DSC_0052 - Dům s bílým komínem

.

.

.

Funny foto na dobrou moč -

„Kluci, dobře se zapněte u krku, ať vám na něj nefouká…!“:

10502014_852541931452532_3402946069806059247_n

O velmi příjemném večírku v Uni se zeleninou z Velenky, indickým navrátilcem Gagmanem, dívkou hanzovské vizáže a filozofickým básníkem.

Napsat komentář

*středa, 22. října 2014*

O háku raděj ani nemluvit. Opět příval objednávek… Z venčení na kopci už jsme se vraceli za soumraku. A až se za chvíli změní čas na zimní, tak bude ještě hůř, respektive tmavěji… :-(

.

„Soumrak nad Prahou, hou, hou…“:

DSC_0001 - Už za soumraku

Po povenčení na kopci jsme pak s Jošem vyrazili do Unijazzu. Náhradou za pondělek, kdy tam Vrabčák nebyl. Tentokrát tu zato byl Gagman – indický „motoprůvodcovský“ navrátilec. Se kterým se zejména Yossarian nadšeně přivítal. A byl tu také Kuba „Malý muž“, který doplnil naší trojici, ve které jsme provedli ochutnávku zeleniny z Velenky, kterou odtamtud Vrabčák přivezl.

.

„Vrabčáku, co to, že máš takovou chuť k jídlu?“:

DSC_0006 - Žravčák 2

.

Následně se nám konverzace v „prezidentském salónku“ zvrhla na  vymýšlení protilavinových opatření. V souvislosti s aktuálními událostmi v Nepálu, kde zařvalo ve sněhové bouři a pod lavinami několik desítek turistů na treku. A nejasný je i osud několika desítek Čechů. Kuba vymýšlel samonafukovací skafandr, Gagman malý atomový reaktor a já prosazoval malé příruční laserové dělo.

.

„Filozof – básník a dívka s hanzovskou vizáží“:

DSC_0013 - Básník a Hanz girl

.

Po návratu k baru jsem si velice příjemně pokecl s mladou dívenkou, která mi vizáží připomínala Hanze. Už si tedy nepamatuju o čem jsme to hovořili, ale přišlo mi že si navzájem velmi rozumíme. Vedle nás byl na baru zvláštní týpek, ze kterého se vyklubal jeden z mnoha „unijazzočítárenských“ básníků. Ovšem když se nám jal ze svého díla předčítat, tak se ukázalo, že jsou to opravdu zajímavé a dobré filozoficko-duchovní básně. No prostě vydařený večírek.

.

„“Škoda, že s touhle dívenkou, co právě Vrabčákovi platí, jsem si také tak nepokecal…“:

DSC_0014 - Vrabčák a krasotinka

.

A nakonec mě jako obvykle odstřelil můj ASS, (Automatický Sebezáchraný System) domů tak prudce, že jsem si ani nevybavoval, jestli jsem vůbec zaplatil. Ale Vrabčák později tvrdil, že jo :-D Každopádně jsme ale tentokrát vyrazili i s Jošovým košíkem.

.

„To co tu v Unijazzu někdo vytvořil na tabuli, doufám nemaloval podle Yossariana“:

DSC_0017 - Jošův neportrét

.

.

.

Funny foto na dobrou moč -

„Další psí portrét -Pilkovčík“:

10501739_852541861452539_1155077370740367707_n

O směnném obchodu v krásném retro domě a velice příjemném ambientně-folkovém koncertu Agu a T.J. pod pračkou pro Filipa, aneb v kavárně UJD.

Napsat komentář

*úterý, 21. října 2014*

háku dost hukot, odbavili jsme přes přes třicet balíků… A o polední pauze jsem si udělal výlet pro mikrovlnku. Totiž v práci nám najednou přestala mikrovlnit a Lasík někde po Facebooku objevila nějakou na Florenci, výměnou za dvě lahve vína.

.

Týpek – aktér směnného obchodu, byl sympaťák a bylo to ve starém, zřejmě prvorepublikovém měšťanském domě s krásně retro atmosférou. Hodil mi dolů ze čtvrtého patra klíče zabalené do reklamního letáku a mně se je povedlo bravurně lapnout, že by i Dominik Haškátor čuměl.

.

„Zlatavý západ slunce nad Prahou“:

DSC_0002 - Zlatá západ

.

Odpoledne s Yossarianem nejprve hurá na kopec, kde bylo nádherně a nad Žižkovem planul zlatě kýčovitý západ slunce.

.

„Još s velkým kámošem“:

DSC_0009 - S malým kámošem

.

Doma jsem slupnul večeři a vyrazil poprvé do té dejvické kavárničky, co je pojmenovaná po kapele Už Jsme Doma a kam se chystám podívat už dlouho. A taky se konečně poprvé mrknout na koncert kamarádky z boskovickopořadatelského okruhu Agnieszky, alias Agu.

.

DSCF0852

.

* AGU a Tomáš J. ( + Sousedi) * / Kavárna Už Jsme Doma/

 

Kavárna je to veskrze sympatická s interiérem ve velíškovském výtvarném duchu. Židle mají opěradla ve tvaru loga UJD a v chodbičce je také „Pračka pro Filipa“ (Topola).

.

DSCF0824 - v UJD

 .

Jen po koncertu, když jsme tam dorazili, zatím nebylo ani vidu slechu. Jak se ukázalo, bude začínat o půl hodiny dýl a taky bude stát o dvacku víc, než se psalo v „události“ na Facebooku. Ale to už je takový obvyklý pražsko-klubový kolorit.

.

DSCF0849

 .

Zakoupil jsem si tedy jedno chutné pivko z Chotěboře a zaparkovali jsme se s Jošem dole před sálkem v „lynchovsky“ červeném pokojíčku, který je obklopen krásnými hudebními nástroji – africkými bubny a zilophonem.

.

DSCF0833

.

Objevila nás tu Agu a provedli jsme „krátké srdečné setkání“. Uvědomil jsem, si při tom, že stále neumím zareagovat na otázku „Jak se máš?“, tím správně americkým způsobem. A když mám jen trošku pocit, že to dotyčného tazatele, jen náznakem opravdu zajímá, tak se mu hned svěřím s nějakou svou současnou životní historkou.

.

V půl deváté tedy koncert kytarového dua Agu a Tomáš J. opravdu začal. A byl pro mě příjemným překvapením. Nějaké Agu-iny písničky jsem znal, ale teď mi přišlo, že se posunula do takového ambientně-alternativního folku. A takhle, když jsou její songy podpořeny originálním kytaristou T.J. a mnoha kouzelnýma krabičkama, tak znějí opravdu velmi zajímavě.

.

DSCF0845

.

Oba hráli bosí, což zřejmě nebyl projev hipsterského hippiesáctví, ale asi se tak lépe nohama ovládají ty efektové krabičky. Agu mluvila česky a zpívala něco anglicky, ale nejčastěji polsky, což mě jako starého polanofila potěšilo. Vůbec jsem byl z toho koncertu dost nadšenej a byl jsem rád, že jsem se na něj vykopal i když jsem trochu bojoval s únavou. Ten Tomáš J. Holý se prý chystá natočit sólovou desku, to by mohla být zajímavá záležitost.

.

Malý fotoreportíček k vidění - zde.

.

A záznam tohoto koncertu je možno poslechnout si zde:

https://soundcloud.com/koncerty-v-ujd/agu-tj-v-kavarne-uz-jsme-doma

.

V druhé části večera pak vystoupila skupina Sousedi, ale na tu již jsme s Jošem nesetrvali a vyrazili do pelíšku.

.

.

.

Funny foto na dobrou moč -

„Portrét pana Pink, od mistra Pong“:

10380913_852541888119203_6331347645523799442_n

O snu o originální cestě do Afriky, aneb to by Holub čuměl, jak to lítá…

Napsat komentář

*pondělí, 20. října 2014*

Poslední dobou se mi zdávaj pozoruhodný sny, ale tenhle byl obzvlášť luxusní:

Najednou se u mě doma objevila Marťule.

„Kde se tady bereš?“

„No, už se mi v Africe stejskalo, tak jsem přiletěla na víkend do Prahy…“

„No skvělý, ale kde si vzala na letenku?“.

„No kámoši černoši mě naučili takovej trik. Poslat letecky do Prahy malej kontejner stojí 1680,- kč. A když si do něj vezmeš spacák, karimatku, notebook, něco k jídlu a pití, tak se v něm, těch 16 hodin dá v pohodě vydržet“.

„No to je pecka, teda…“.

„Pojď to vyzkoušet a poleť se mnou do Afriky, tam a zpátky tě to přijde ani né na tři a půl tisíce. Bydlet můžeš u mě a jídlo ti budu nosit z menzy. A zatímco budu ve škole, tak můžeš jezdit po Port Elizabeth na kole“.

„No ty vole, to ke sakra lákavý, ale já nemám žádnou dovolenou.“
„Tak stejně si říkal, že tě ta práce sere, tak se na ní vykašli, kolikrát v životě ještě budeš mít příležitost podívat se do Afriky?“

„No to je fakt, kolikrát ještě…“.

.

No tak nebejt to sen, tak už jsem v kontejneru…

.

„Za co bojuje generace-Debility.cz?“:

DSC_0003 - Za co...

.

Začal jsem si číst Markovu knihu „Velká novina o hrozném mordu Šimona Abelese“. Akorát, že bus do háku byl tak narvanej, že jsem si ke čtení nesedl. A samozřejmě, že když jsem vystupoval na Harfě, tak s mým autobusem dorazila současně hned druhá 136-ka a ta byla víc než poloprázdná.

.

„Hele co to je na tom rozvaděči?“:

DSC_0006 - Helůe kdo to tam je

 .

háku byl celkem šrumec a tak záměr jít se o polpauze podívat po botách padl…

.

Jo on je to dědeček Hříbeček“:

DSC_0005 - Dědeček hříbeček

.

Venčení jsme tentokrát s Yossarianem provedli směrem do knihovny. Zaplatil jsem nový členský poplatek na další rok. A vypůjčil si 5 kousků: Milan Kozelka – Život na Kdysissippi“, Cormack McCarthy – Vnější tma, Jan Balabán – Kudy šel anděl, Rjú Murakami – Piercing, Ian McEwan – Mlsoun.

.

„Kytice Podzimu“:

DSC_0044

.

Cestou zpátky jsme jukli do dumpster marketu, ale tentokrát nic. Jen pro Joše jsem vylovil tři špičky salámu. A jak je před tím několikrát, vždy tak pečlivě vykousal, tak tentokrát je blbec sežral i s těma želízkama a provázkem.

.

Na Radiožurnálu jsem si vyslechl report o nějaké pražské válce o odvoz odpadů, že prý v jeho důsledku jsou v současnosti v ulicích popelnice dokonce dvoje. Tak u nás v baráku ne, ale tady zdá se…!

.

„Dvojí popelnice = dvojí bordel“:

DSC_0026

 .

A tak jsem se stavil na nákup ještě v Albertu a to nejen pro pivo :-)

.

„Nadívaní šneci“:

DSC_0001 - šneci v misce

.

Doma jsem si  upekl nadívaný šneky (rozválet listový těsto na obdelníkovou placku, tu potřít kečupem/horčicí poklást nějakou vhodnou ingrediencí, lilek, cibule, mrkev… co dům dá. Zarolovat jako roládu, rozkrájet nakolečka a upéct). A na Skype jsem pochatoval s Marťou a poškádlil deníček a pak jsem už jen poškádlil pelíšek.

.

.

.

Funny fotka na dobrou moč -

„Zaručená metoda jak zhubnout!“:

10325761_796074660405342_7900401041921649011_n

 

O (konečně!) finále pracovního víkendu a „ohl fieldovsko xichtním“ kytaristovi na Paruce.

Napsat komentář

*neděle, 19. října 2014*

Vstávačka v půl sedmý a po ranním povenči opět hurá na Výstaviště na půl 9-ku. Marně jsem doufal, že nástup bude na devátou, když né rovnou na desátou. Ale Italové jsou asi ranní ptáčata.

.

„Raketa v ranním předstartovním oparu“:

DSC_0002

 .

Tentokrát na nás čekal úkol zlikvidovat konstrukci výstavního pavilonu a naskládat všechny ty krámy na palety a palety na kamion. Docela nám to odsejpalo a dokonce ani na nikoho nespadla žádná traverza. Jen někteří horlivci, (nebudu K. jmenovat :-P ), odšroubovali jednu desku stánku předčasně a ta se při následném pádu rozflákala. Naštěstí né o něčí hlavu.

.

„Tak si to všechno pěkně rozebereme…“:

DSC_0020 - Tak si to hezky rozebereme

.

Oběd proběhl tradičně v Pražanovi, ale tentokrát v krásném, „zimně zahradním“ salónku. A já jsem v naší „závodní jídelně“ nedostal do třetice smažák, ale tentokrát těstovinový salát s černými olivami, různou trávou a mozzarelou a byl výbornej. Stejně jako točená kofola.

.

„Vzpomínka na časy kdy 6-ka jezdila do JuldyFuldy“:

DSC_0022 - Jul fiul

.

Po obědě se pracovní tempo trochu zadrhlo a už to docela vleklo a nenapaletované krámy ubývaly jen pomalu. A jejich skládání na palety bylo často dost hektické a odvážné. Měl jsem obavu, že několikavrstevné obalení igelitovou fólií to nezachrání. Ale zachránilo. V závěru jsem se ale už sakra těšil na to, aby jsme měli konečně padla. Ještě, že mě hřála obálka za přesčasy od šéfové v kapse. A nakonec jsem se lehce po čtvrté hodině konečně dočkal fajrontu.

.

„A je to…“:

DSC_0023 - A je to...

.

Domů jsem dorazil lehce před pátou a hurá s Jošem na kopec, ještě si honem, užít toho krásného babího léto.

.

„Muž na piedestalu“:

DSC_0029 - Muž na piedestalu

.

Opět se tu hojně drakovalo…

„A vládlo tu krásné babí léto“:

DSC_0036 - Babí léto

 .

A krom pouštění draků, se tu i ladně slackovalo...

.

„Dívka na la(j)ně“:

DSC_0052 - Dívka na vážkách

.

A u toho zévlování na kopci jsem si dočetl knížku:

.

gombrowicz - Pornografie

* Witold Gomrowicz – Pornografie *

Tenhle druh literatury není můj šálek piva. Přišlo mi to velice ruské, vlastně mi to dost připomínalo Dostojevského Idiota. Se kterým jsem taky hodně bojoval. Tady je ještě navíc takový zvláštní umělý konstrukt podivné manipulace.

Příběh se odehrává na polském venkově za druhé světové války. Ta je tu ale přítomna spíše jen jako absurdní kulisa, k rozehrání podivného děje na pomezí mezi červenou knihovnou a absurdním divadlem. Dočetl jsem to hlavně proto, že já jsem ten typ – co (skoro)všechno dojídá a dočítává.

.

„Kdo se bojí, má pravdu…“:

DSC_0005 - Mám pravdu

 .

„Karel a bába“:

DSC_0016 - Karel a bába

.

Pak jsem se ještě s Jošem zastavil u hospůdky, kde probíhal tradiční nedělní „open mike“. A narazil jsem tu na Jirku B. s kamarádkou. Dali jsme lehký pokec. Ale muzika mě tentokrát moc nezaujala. Hrál mladý kytarista a možná by to nebylo tak hrozný, ale já nesnáším, když se u toho kytaristi falešně exctaticky xichtí jak Mike Oldfield… A tak jsem si dopil jedno pivo a hurá domů… Zaslouženě odpočinout po náročném pracovním víkendu..

.

„Jako Oldfield“:

DSC_0072 - Ohl kytarista

.

A ještě jsem po skajpu poklábosil s mamkou a pak i našel ke stažení Jasmíňiny slzy od Woodyho. Teď ještě aby se mi je taky někdy povedlo skouknout.

.

.

.

Funny foto na dobrou moč -

„Mít slona v hrsti“:

10320530_795291440483664_5927591651414263645_n

Older Entries

Follow

Get every new post delivered to your Inbox.

Join 425 other followers