Úvodní stránka

Středa – kultury je třeba, i kdyby člověk měl lézt po zdi.

Napsat komentář

¨

*středa, 16. července 2014*

Původně jsem i na “popracovní” dnešek plánoval, krom vyvenčení Joše, už jen relax a dohánění deníčku. Ale od Járy přiletěla esemeska, že na Václaváku bude dnes mít vystoupení Vanda Hybnerová s nějakou Slovenkou, ať to vygoogluju, že by šel… Jo tak to bych taky šel.

.

“Padlé andělky”:

DSCF6736

.

Vygooglil jsem, že jde o představení v rámci “Festivalu pouličních divadel – Za dveřmi”: Lucia Kašiarová a Vanda Hybnerová – Angel-y. A když už jsem byl v tom guglení, tak jsem ještě zjistil, že dneska hraje Květák, (alias Květy), u Kobzy v Nojšadt café.

.

“Padlé andělky”:

.

DSCF6740

 .

Cestou z háku domů jsem si za to koupil novou mnohokapesnou vestičku. Té staré se sice, kupodivu, ještě nerozpadly zipy, ale už, po všech těch fesťácích, vypadala trochu jetě. A má zkušenost je taková, že po vyprání už vypadá dost hadrózně.

.

Na Václavák jsme pak s Jošem dorazili pár minut po šesté hodině a už jsme měli problém se vůbec prodrat kordonem diváků. Moderně taneční představení to bylo nápaditý a pěkný. Vanda a Žanda, pardon Lucia, měly pěkné kostými “černých punkových andělek”. Když člověk jednou rukou fotí a druhou krotí, (Joše aby neodběhl k nedaleké fence), tak je složité sledovat “příběh”, tak jsem po něm nepátral a nechal se volně unášet obrzy. A unešen jsem byl. Představení přihlížel i Ctibor Turba a myslím, že mohl být spokojen a hrdý.

Na Járu jsem nikde nedorazil, ale objevila mě tu Neva, která mi přinesla plechovku citronového piva. Totiž před časem jí ně nějaké akci jednou obdarovala ona je taková poctivka, že mi to teď oplatila. Zato s Járou jsem se musel nahánět esemeskama. A pak jsme stihli prohodit jen pár slov a Jára děl, že na Květy nejde, že jde raděj chlastat někam na Letnou. “Co naděláš, politiky lhát neodnaučíš”, jak říká nové české přísloví.

.

A když jsem pak odcházel na Karlák, skrz Jungmaňák, tak jsem potkal druhé představení Festivalu: Grotest Maru – Timebank. To bylo peckozní svou formou. Herci/horolezci “hráli” zavěšení na lanech na fasádě budovy. To byl fakt mazec. V oblecích a s diplomatickými kufříky, to mělo kontrastní náboj. Takže jsem se u nich, pardon “pod nimi” zasekl. Ono se stejně u Kobzy nezačne včas. Vyváděli na těch lanech docela odvážné kousky. Přemýšlel jsem jestli jsou to horolezci, kteří se vrhli na pouliční, respektive pofasádní divadlo. A nebo se ti herci naučili tak dobře slaňovat.

.

“Tanec po zdi”:

DSCF6789

.

3ha

.

Do Neustadt café jsem dorazil včas ještě před začátkem koncertu. Potkal jsem se tu s Petrem a také Kopretinou a několika unijazzími tvářemi. S Petrem jsme pokecali o novinkách z Afriky a ták. Joše jsem přitom pustil na volno, když tady na nádvoří nemá kam zdrhnout a je tak přátelsky naladěný typ. A pak jsem ho najednou zahlédl, jak poodešel ke zdi porostlé břečtanem a tam se charakteristicky přihrbil. Sakra! Vystartoval jsem k němu a na místě zjistil, že hodil bobky přímo zvukařovi na kabely. Proboha! S vědomím, jak zvukaři bývají obvykle háklivý na svůj vercajk, jsem postavil pivo na nejbližší stolek, vytrhl z náprsní kapsy shitpytlík a jak se průšvih napravovat. Naštěstí byl Jošův výrobek poměrně tuhý a pak se většinou bobků trefil přesně doprostřed smotaného klubka kabelu, tedy na zem do díry. Ale jeden bobek přeci jen zasáhl kabel a tak jsem se to snažil co nejlépe odstranit a v tom se za mými zády ozvalo: “Hele já ti dám to pivo na zem jo? Přeci jen vedle toho mixáku…”. Cože?!?, já jsem to pivo postavil na stoleček, kde je mixpult? Ciwe!, to není zvukař, to je zenbudhistický světec. Naštěstí se mi to povedlo odstranit celkem slušně.

.

“Tři bratři a sestry – Petr,  Roman + Leknína”:

DSCF6822

.

No a po této, řekněme, že veselé historce, konečně spustili Květy. Respektive Květák Martin Kyšperský s bubeníkem. A i takhle v komornější podobě mají ty písničky sílu. A tak jsem si to náramně užil.

.

“Květák”:

DSCF6829

.

Jen mě v jednu chvíli vyrušilo ze soustředěného poslechu to, že mě někdo mlátil holí přes lejtka. A ony to byly šoufačky Bára s Bětkou, které mi sem přinesly tu v Boskovicích zapomenutou násadu. Tak au!, tedy dík.

.

“Jen mě zmlátila a hned zase zmizely :-D “:

DSCF6836

.

No koncertík jsem si užil náramně a nejen já. Na nádvoří bylo slušně narváno. Možná i víc než minule na Jardu s Oldou. Paráda.

.

Fotoreportík k vidění – zde.

.

“Madona Kopretina”:

DSCF6851

.

“Vrábčák svádějící podzákonné dívenky”:

DSCF6945

.

Ještě jsem se pak zastavil na jedno v Uni, kde byl Vrabčák za barem a před ním Bob i s celou rodinou. Tak to tedy dnes bylo hodně kulturní odpoledne a večer.

.

.

.

Funny foto na dobrou moč -

“Cena kožichu…”:

public-interest-public-awareness-ads-21

.

První znovupražský celý den, po návratu z Boskovic, aneb o nostalgii, nejen té čtenářské.

Napsat komentář

*úterý, 15. července 2014*

Po návratu z háku jsem popadl Yossariana za obojek a hurá na kopec. Cestou jsme na schodech potkali plakát zvoucí na urputný duel mezi Řezníkem – bojovníkem proti všemu a Karlem – disidentem bojovníkem proti komunizmu a iluminátům, (pamětníci pamatují jeho plamenný projev v Národním divadle).

.

“Nekonformní Řezník vers. konformní Slavík”:

DSC_0011

.

Na kopci jsme se pak snažili nepošlapat krásně počmáranej chodník. Tedy já se snažil o něco víc…

.

“Neskočíme na panáka?”:

DSC_0013

.

Ve vlahých paprscích na západ emigrujícího slunce jsem si tu dočetl první detektivku z knihy 3 x Dashiel Hammet:

.

Hammet

* Dashiell Hammett – Rudá žeň (Red Harvest) *

Tuhle knihu jsem si koupil z “dobročinné knihovničky” v Unijazzu za dvacku. Mám na ní nostalgické vzpomínky z doby čtenářského dospívání, kdy mi táta dovolil se vrhnout na jeho knihovnu zaplněnou převážně detektivkami. Je to archetypální klasika tzv. “drsné školy”. Osamělý soukromý detektiv se sklonem k alkoholismu a s magnetismem na krásné, ale povětšinou “padlé” ženy, jiráskovsky bojující “proti všem”.

Vlastně je to stále dokola opakující se mustr, jako třeba u případů “poručíka Columba”. Ale je to krásný literární relax, který se skoro nikdy neomrzí číst, respektive se koukat. A protože je to už pár, (desítek), let, co jsem to četl poprvé, tak rozhodně nehrozí, že bych si pamatoval, kdo je zahradník.

.

No a když už jsem u té, (čtenářské), nostalgie, tak se mi taky zastesklo po pravidelním dumpsteringu z “jobless časů”. A tak jsme to z Parukářky vzali ještě do “dumpster marketu”, kde jsem nakoupil slušnou zásobu pečiva :-) .

,

“Dumpster nákup z pekárny”:

DSC_0016 - Dumpster

 .

A doma jsem pak už zbytek plodného večera strávil zpracováváním fotek z Boskovic a vyráběním fotoreportíků, tedy jednoho, konkrétně toho čtvrtečního.

.

.

.

Funny foto na dobrou noc -
“Oběti vypadají jako ty, (a já)”:

public-interest-public-awareness-ads-13

Konec festivalu, tedy o uklidových a jiných after party. Aneb, ještě že se ve vegetariánských jídelnách nekrade :-)

Napsat komentář

*pondělí, 14. července 2014*

V noci jsem to nakonec zalomil asi ve tři. Ale ráno jsem se vcelku bezbolestně probral cca v devět. Provedl jsem ranní hygienické rituály a pomalu se začal balit. V deset jsem šel popohnat poslední opozdilce v tělocvičnách.

.

“Poslední ranní pohled z lehací recepce”:

DSCF6725 - Pondělí

.

Samozřejmě, že v té “návštěvnické” zůstala většina od vedle vypůjčených žíněnek nevrácena. Můj rádoby vtipný apel, opět vyšuměl do prázdna, jako většina jiných :-(.

.

“Marná snaha, ha, ha…”:

DSCF6567

.

Většina pořadatelských kolegyň odjela už včera a tak jsem tu na úklid zůstal sám se Zrzterkou. Ale ta se jednak ukázala býti nečekaně pracovitým děvčetem a druhak nám přišel pomoci Dima, se kterým jsme se pustili do přetahování žíněnek na své místo. Naštěstí se k nám ještě dva pořadatelští kluci přidali. Ono se to nezdá, ale ty žíněnky jsou nepodajné potvory a nosí se blbě. Navíc ta “účastnická” tělocvična je asi otočená okny k jihu, bylo v ní už takhle dopoledne úděsný vedro, takže jsem z toho byl brzy slušně splavenej.

.

“Tak pánové vypadněte už z tý sprchy, nebo vás Zrzterka vymete”:

DSCF6726

.

Pak ještě pozametat, což zabralo docela dost času, protože oproti loňsku jsme na to měli jen obyč. úzké smetáky a né ty široký. A místo lopatky plakát. Sakra, jaxme k těm širokejm loni vlastně přišli, že bysme si je půjčili od školníka? No nic, tak už se s tím nějak poperem. A zatímco my s Dimou jsme minikošťáky zametali megapokojíčky tělocvičen, tak Zrzterka stihla povytírat oboje sprchy a záchody. V každé ze sprch se našel jeden kus spodního prádla, což se stalo zdrojem obvyklých fetišistických vtípků.  Ale nelekejte se, trenkoslipy byly v pánských a kalhotky  v dámských. Ty trenky vypadaly dost hipstersky, jako z nějakýho saténu, či jakýho šlaka. Takový já tedy ve své sbírce nemám. Ani nevím jestli jsme je nakonec přihodili do pytle se “ztrátama a nálezama”. Zato jsme ale do nich měli jednu vcelku kompletní festivalovou sadu – batoh s oblečením + spacák. Naštěstí si ale, těsně před zamčením tělocvičny, pro něj nějakej týpek dorazil.

.

Se společným vlakovým návratem do Práglu to letos vypadalo početně nějak skromně. Všichni už jsou autaři :-( Uvažovanou možnost vlakem “v jednu něco”, kterou vypátrala Eliška s Větrákem jsem nakonec těsně nestíhal a už jsem myslel, že pojedem s Jošem sami. Ale uvolili se na nás počkat a jet společně tím “ve tři něco”.

.

.

Když už jsme měli skoro hotovo, tak dorazila Nevyměklá Denisa morálně nás podpořit a při hodnocení – “jakej byl ten letošní festival”, z ní vypadla jedna “veselá historka”, o který jsem se dosud nedoslechl, (nebo jí říkala nějaká jiná drbna?, už si nejsem jistej – později v Unijazzu Denisa tvrdila, že to určitě nebyla ona, že ona o ničem neví. A protože Roman mi říkal, že “tuhle historku” raději nemám moc rozšiřovat, /jakoby si myslel, že jsem nějaká slepičí prdelka, nebo co?/, tak zodpovědně prohlašuju, že se žádná taková historka možná ani nestala! ). Ta historka byla o tom, jak jedna nejmenovaná “emařka”, (do který bych to vůbec neřekl), v sobotu v noci, když uviděla idol svého srdce, (vím o koho jde, ale neřeknu, nejsem slepičí biskup), kterak se líbá s jinou dívenkou, (taky tuším s kterou, ale…), tak se v hysterickém záchvatu zhrzenosti, čtyřikrát bodla nožem do vlastních nohou?!? A jedním tím bodem si trefila žílu, takže záchranka a převoz do nemocnice. No totok! Takže největší “průšvihová událost” festivalu. Pak tedy stala ještě jedna spíše trapně kuriózní záležitost, když při koncertu Nylon Jail na jejich bubeníka plival, zřejmě žárlící bubeník ze skupiny Planety. Takže, jako “pokoncertní přídavek”, došlo na souboj paličkami. No ale vzhledem k tomu, že Planety hráli na palouku a tedy neměli v bekstejdži v letňáku, co pohledávat a tudíž by se to dalo brát jako selhání pořadatelských stage-guardů, (ale pak ho prej vyvedli), tak tuto trapnou pubertální klukovinu nebudeme rozmazávat :-P. Ale píšu si: Planety jsou lamy – nechodit na ně! A když, tak né “na dostřel”.

.

“Do Klásku…, pro kulinářskou lásku”:

DSCF6729

.

A pak už jsem jen hodil poslední nostalgický pohled na tělocvičnu a bágl na záda. Do jedné ruky vzal vodítko Yossariana a do druhé násadu od mopu. Totiž koupil jsem si tu na “průběžné uklízení” mop a přeci ho tady teď, neekologicky plýtvavě, nenechám. Mop jsem, zabalený v igeliťáku, vsunul do batohu, ale násada se tam nevešla :-) . Ten vlak v “jednu něco” jsem nestíhal jen těsně a tak jsem tedy měl ještě čas, navštívit, (tentokrát otevřenou), vinotéku, (vzal jsem si na cestu petku osvědčeného Merlotu).  Po vinotéce ještě také naposled Klásek, po jehož vegetariánských meníčkách se mi bude hodně stýskat. Když jsem s plným tácem usedl ke stolu, tak jsem si uvědomil, že než jsem vlezl do vinotéky, tak jsem tu násadu opřel vedle dveří a že je tam stále opřená. No, ale byly tu se mnou na vegedláboši i holky, které pojedou domů autem, ke kterému půjdou kolem vinotéky, a uvolily se mi jí vzít do Práglu autem. A po dobrém vege obídku, jsem vyrazil ještě na poslední borůvkové pivo do Kafírny. Tady jsem se potkal s Eliškou a Větrákem. No vida, tak půjdem na nádraží společně. Ale když se, poté co jsem vskrl zbytek lógru, zvedám a šátrám na opěradle po foťáku, tak ten nikde?!? Aha!, já ho nechal na opěradle v tom Klásku! Tak honem sprintovačka… a naštěstí – ve vege jídelnách se nekrade… To mi spadl kvádr ze srdce.

.

“Leaving Las San Bosko”:

DSCF6733

.

Na nádru jsme chvilku čekali, jestli se přeci jen ještě nějaký pořadatelský spolujezdec neobjeví, ale neobjevil. Tak jsem koupil společnou jízdenku pro tři a zvlášť jednu psí pro Joše a sbohem Boskovice, tak snad zase za rok! A tipněte si kolik stála ta společná jízdenka pro tři… To si podržtě čepice! 666,- kč !!!

.

No já jsem měl tedy tu petku Merlotu a Větrák s Eliškou petku Irsai Olivera. Sice pravověrný vinař by bílé s červeným nemíchal, ale mi “pražáci” můžem. Ten lyšaj Orsaj byla taková ta voňavka, ale dobrá. Já tyhle výrazně aromatický vína, (v rozumným množství), můžu. Takže nám ta cesta příjemně ubíhala a příjemně jsme si pří ní pokecali o všemožném. Že bych měl v závěru dokonce “žvanivou”? Né, to né, tu já nikdy nemívám.

.

“Momentka z pocesty…, aneb: afričtí vědí”:

DSCF6734

.

Z Hl.(e)n.(u) jsme to na rodný Žižkov vzali přes sedmý perón. To jsem zvědav jestli se někdy dožiju toho podchodu, nebo aspoň “děti našich dětí”.

.

“Pofestivalová after párty v Uni”:

DSC_0009

.

Doma jsem vyklopil obsah batohu a částečně ho roztřídil. Špinavý prádlo jsem hodil do vany “na předpírku”. No a když jsem si, (po tom víně), trochu odpočinul, tak jsme s Jošem vyrazili ještě do Unijazzu na “pofestivalovou after party”. Ovšem když jsme tam dorazili, tak tu měli “pofestivalovou” převahu “Vlčkovičtí”. Naštěstí když dorazily Denisa se Zrzterkou a dalšími, tak se stav otočil v Boskovický prospěch. A dorazil taky Viktor s Ušákem, takže jsme museli, “ty kluky chlupatý”, hlídat, aby nedošlo k nějaké soubojové recidívě. Yossarian se pro jistotu zašil za bar.

.

“Co si dáte?”:

DSC_0002

.

Na cider tu mají speciální pulitry, na kterých se skví úžasné slovo, (nevím či hipstersky novotvarné, nebo naopak staročeské?),  – jablářství. To zní hipstersky!

.

“Jablářství, podle vzoru sektářství”:

DSC_0005

.

.

.

Funny foto na dobrou noc -

“Dary, (současného), moře…”:

public-interest-public-awareness-ads-8-2

.

Konec festivalu se smutným filmem a bez piva, ale stejně… …všechno dobrý!

Napsat komentář

*neděle, 13. července 2014*

Poslední festivalový den jsme s Jirkou Malým Volem opět zahájili opulentním snídobědem v Klásku. Úžasná mlaskačka. Neodolal jsem a k meníčku jsem si přikoupil ještě dvě topinky s česnekem k polívce, a topinku s tataráčkem, (chtěl jsem vyzkoušet ten tataráček). Takže už po polívce a tataráčku jsem byl hodně pln a syt a hlavní jídlo jsem měl ještě před sebou. Ale žižkovský husita se překážek neleká, na množství nehledí! Kdož sú boží šrotovníci! Tím hlavním chodem byly seitanové nudličky ala “čína”, s pohankou, (jako příloha bylo na výběr mezi pohankou a rýží). A nápoj jsem si vybral, jako obvykle zázvorový. Odvalil jsem se odtamtud jen s největší námahou, houpy, hou. Má ten vegansko-vegetariánskej ráj i svý webovky – zde.

 .

“Pestrá vege nabídka”:

DSCF6557

.

Cestou zpátky jsme se ještě stavili na kafíčko v Kafírně, (já si dal své oblíbené borůvkové). Byli tu taky “První” a “Poslední” s rodinkami a More Dočasná Bytost. Andulka Kotrba nám předložila ukázat nádherná fotoalba, která našli u kontejneru. Ta fotoalba, plná úžasných dobových portrétů, byla vytvořena za protektorátu, jako dar k šedesátinám předsedy svazu hudebníků – Václavu Vačkářovi (1881 – 1954). Což byl hudební skladatel, který se stal spoluzakladatelem organizace hudebníků československých, později ochranného svazu autorského. Nostalgické a zajímavé pokoukáníčko.

.

“Posezení nad old school fotoalby”:

DSCF6561

,

V tělocvičně jsem jukl kolik tam ještě zůstalo návštěvníků a zjistil, že dost. A taky v té návštěvnické tělocvičně bylo dost žíněnek, které si tam zhýčkaní polehávači bez nafukovacích karimatek, nanosili od vedle z té pořadatelské. A vědom si toho, že naprostá většina je tam na konci nechá ležet, aniž by je vrátila na své místo.

.

“Ještě tu někdo je…”:

DSCF6568

.

Tak jsem se je pokusil motivovat k jejich návratu vtipným plakátkem. Protože když jsme se je loni pokoušeli motivovat prostou prosbou, tak to nezabralo.

.

“Rádobyvtipný apel”:

DSCF6567

.

No a pak jsme se s Jošem vydali do Panského dvora, kde jsme před pódiem potkali Kopretinu a na pódiu Kolowrat. Kolowrátkáři hráli takový zvláštní “jiný pop”. Docela zajímavý, na můj vkus možná trochu přejemnělý, tak jakože pro dívenky. Ale zase to znělo upřímně autenticky a né tak prvoplánově orientované na nezletilé klitorisky, jako třeba Kryštof, nebo Tomáš Flus.

.

“Slovenský Kolowrat(ek)”:

DSCF6607

.

A protože už mi v útrobách trochu odlehlo, tak jsem si ve zdejším občerstvení s nečekaně pestrou “nemasou” nabídkou, dal tu poslední lahůdku, co jsem ještě nevyzkoušel. Grilovaný robi plátek servírovaný v housce jako hamburger. Byl taky výbornej.

.

“Nečekaně pestrá nabídka festivalového stánku občerstvení”:

DSCF6728

 .

No a z Panského dvora jsme se konečně vyhrabali nahoru ke hradu, kde jsme letos ještě nebyli. Chtěl jsem zkusit divadla, které tam dnes nehrajou na hradě, (kam psi nesmí), ale ve stanu Potrvá, na palouku před hradem. Zastihli jsme tam závěr představení Pohádka divadla Prkno. Byla to taková parodie na Hruškotřesovo, (anglicky: Shakes pear) Romea a Julii. Diváci na to reagovali nadšeně, ale mě to tolik neuchvátilo. V pauze jsem se posadil ke stolu před hradem a kochal se výhledem na hipstera v tričku Fullmoon.

.

“Fullmooner”:

DSCF6670

 .

A pak následovalo další představení divadla Prkno -”Zakázané uvolnění”. A tentokrát to byl “koncert” pro tři herečky. A vyklubala se z toho velice vtipná a zábavná komedie o vztazích mezi muži a ženami i ženami navzájem. Děj se odehrával v hokejovém baru, ve kterém se během Mistrovství světa v hokeji, před finále Česko-Slovensko porouchala televize. Takže se tu místo fandících chlapů sešla jen barmanka s nevěstou, kterou o svatbě unesla její vlastní družička. Byla to opravdu zdařilá konverzačka a holky to hrály na “amatérky” až podezřele dobře. Nejvíc mě dostala hláška: “Naslouchání? To je horší, než mu ukázat kozy!!!” . I když si tedy myslím, že to spíše platí v obráceném gardu: “Cože! Tys jí naslouchal?!? To je horší, než kdybys jí šahal na kozy”. Každopádně jsem tedy rád, že jsem se na ten kopec vyhrabal.

.

“Zakázané ženské uvolnění”:

DSCF6681

.

Dole na Panském dvoře jsem ještě zastihl konec, (respektive přídavek) Bratří Orffů. Tedy přídavek odehrál sólově už jen jeden Orff. A bylo to takové, jemňoučké, poetické, ještě mnohem víc proholčičí, než ten Kolowrat. Ze všeho nejvíc mi to připomnělo Karla Plíhala.

.

“Osamělý Orff(eus)”:

DSCF6707

.

Když už jsem byl na odchodu, tak mě ještě odchytla Petra, jestli bych nepomohl se sbalováním aparátu. A protože neumím říct ne…, tak jsem tam s ostatními chvíli zévloval, ale ti se do toho balení nijak nehrnuli. A tak jsem nakonec usoudil, že je jich tam stejně dost a byl bych tam jen do počtu, tak jsem ještě před svou směnou v tělocvičně vyrazil do vinotéky pro víno. Ovšem, když jsem tam dorazil, tak už byla zavřená a dívenka popíjející před ní, mě poinformovala, že vinotékař zavřel sotva před čtvrthodinkou :-( Sakra, přesně tu čtvrthodinu jsem se zbytečně zdržel v Panským dvoře, tím bouráním/nebouráním scény. Kdybych býval asertivní a řekl Petře, slovy tešínského barda: “Jsem starý unavený muž… a kašlu na nějaký bourání, když navíc, na rozdíl od ostatních, kteří už budou závěrečně kalit, já budu trčet v tělocvičně”, tak bych tu vinotéku býval ještě stihnul :-( . Ještě jsme se s několika podobnými zoufalci pokusili klepat na okno, jestli vinotékař ještě není uvnitř, ale ten už dávno rychle prchl.

.

“Konec festivalu se blíží… – pořadatelská idyla”:

DSCF6625

 .

A tak jsem se tedy žízniv vydal do tělocvičny, na poslední a nejdelší šichtu. Totiž závěrečným film v letňáku, byl jako už v posledních letech, tradičně, značně neveselý. A to tentokrát film Žiletky s před rokem zesnulým Filipem Topolem. A tak jsem se, také již tradičně, rozhodl ho vynechat, abych si nezkazil “veselý” dojem z festivalu. Kam vlastně vyšuměla iniciativa “Nechceme depresivní film na závěr festivalu” ? Kterou jsme loni plánovali založit. A vlastně Unijazz dělal nějakou anketu, “jaký film byste chtěli vidět na festivalu”. Pár tipů na pohodový filmeček jsem tam poslal. Zjevně zbytečně… :-(.

.

A tak jsem se rozložil v tělocvičně s noťasem a vegetil si ve virtuálním světě. A dokonce se ozvala po Skajpu Marťule. Takže jsme si pokecali o jejích prvních dojmech z Afriky. Překvapilo jí jak je ten Port Elizabeth rozlehlej. A ze zahraničních studentů, kterých je tam cca 200, naprosto převažují Američani a Němci, pak pár skandinávců a z “východní Evropy”, jsou tam s jedním českým kolegou sami. Všichni je strašej, jak je nebezpečný chodit kamkoliv sám, natož pak po setmění, (čas tam mají stejnej, jako u nás, ale stmívá se už v šest). A “bílé” domy mají kolem sebe vysoké ploty, zakončené ostnatým drátem. No tak snad se ten první dojem, postupně projasní…

.

“Nebe nad Boskovicema…, aneb další Fullmoon”:

DSCF6500

.

No hlídkoval jsem statečně asi do půlnoci. A když už se tělocvična zaplnila “nepařícimi” pořadateli, tak jsme se s Jošem taky vydali nahoru na palouk na “závěrečnou kalbu”. V prudkém stoupání v lese nás málem smetl jeden odvážně riskující běžec, který se vzápětí rozplácl na asfaltu. Ale nic se mu nestalo – opilci mívají štěstí…, (někdy). A hned kousek za ním se hnal, podobným způsobem, Kuba Malý muž. Ten se sice nerozplácl, ale nepotěšil mě informací, že nahoře už došlo pivo a tak si pro něj běží dolu. Ciwe! Kua! Kikoti! To samý bylo už loni, proto jsem si chtěl opatřit pro jistotu tu petku vína.

No a jen jsme se mírně zchvácení, (tedy já), vydrápali nahoru na palouk, tak tam po Jošovi vystartoval Ušák. A docela fest, ovšem Još už si to nenechal líbit a tak z toho vznikla nepřehledná psí bitka. Na palouku byla tma, takže bylo těžký se v tom zorientovat. Seřval jsem chudáka Viktora Ještěra: “Sakra chyť si toho Ušáka!”, protože jsem v té tmě myslel, že to je druhej Viktor. Ale Viktor od Ušáka byl zrovna někde bůhví kde. Nakonec se mi povedlo odstrčit Ušáka nohou od Joše a popadnout ho za obojek. A když sem ho okřikl: “Ne! Nesmíš!”, tak kupodivu docela poslechl. Před tím po nich ještě někdo chrstl vodou a později jsem se na baru od Sida dozvěděl, že to byl on a chrstl po nich svůj vinný střik. Našel jsem pak Yossariana a vzal ho ke hradu pod pouliční lampu, podívat se na bojové šrámy, ale nenašel jsem zaplaťpánbů vůbec žádné. Stejně tak žádné neutrpěl ani Ušák. Takže to bylo jako hlučná hospodská rvačka, při které se povalí pár stolů, vyleje pár piv, ale nakonec na žádnou opravdovou ránu nedojde.

.

“After festival párty”:

DSCF6722

.

Když teda není to pivo, tak jsem si na baru  dal “vinný střik” 2+2 dcl, za padesát. Ale chutnal, jako by byl 1+3 :-( . Denisa mi později řekla, že ona si dala čisté víno a to chutnalo jako “vinnej střik”, tak to by odpovídalo. Do toho mi Česťa přivedl představit nějakého boskovického chlapíka. Nechápal jsem proč zrovna mě, ale pak se ukázalo, že to je ten Igor, který po mě loni chtěl nějaké fotky, (a já mu je kupodivu nezapomněl poslat). A sdělil mi, že pak objevil můj Krcoldeníčkový blog, který si přečetl i nazpátek do minulosti a od té doby ho pravidelně čte. No vida, potěšující setkání se čtenářem, tak to už těch pravidelných možná budu mít i šest! Akorát, že po té psí bitce a s pivním absťákem, jsem neměl moc náladu na konverzaci. Po druhém pivu bych jí možná dostal, ale…

.

Když jsem se později potkal se Zrzterkou a postěžoval si jí, jak se mi sakra nechce tady propít, těžký prachy za vinnej střik, kterej mi nechutná, nebo dokonce za panáky. Tak mě politovala, že mi starý, tlustý chlápkové s temenní pleší, to máme blbý, jí že furt někdo vnucuje nějakýho panáka… No jo no, Haj hou, jak by řekl Kurt jr.  Dokonce mi velkoryse nabízela, že mi nějaký panák “obstará”, ale to bych těm roztouženým chlapíkům nemoh´ udělat :-P Sakra já ale mám takovou chuť a žízeň na to pivo! A ani šílená retrodiskotéková směs Dýdžeje Mardoši, nebyla muzika, která by mě tu udržela. A tak jsem si zavelel k ústupu. Když jsem odcházel, tak zrovna pustil Garáž mixnutou s nějakým disko technem…, znělo to hodně perverzně, brrrychle dolu k okénku s pivem!

.

“DJ Mardoša to rozjíždí”:

DSCF6724

.

Cestou dolů si Još zablbnul s nějakou psí kamarádkou. Vzal jsem to k tomu “hladovému okénku”, na náměstí, kde jsem si pořídil čtyři lahváče, (á 16,- kč!), a pak jsem si v tělocvičně nad noťasem s fotkama, udělal svou vlastní “after kalbu”, která vůbec nebyla špatná a hrála při ní dobrá muzika :-D

.

Rozsáhlejší fotoreportík k viděni – zde.

.

.

.

Funny foto na dobrou noc -

“Když jste k této bankovce sehnali dvacetník, mohli jste si dát 6 piv!”:

10563076_621319507966049_4023763553742243049_n

.

Boskovická sobotní pohoda a saturday night fofr.

Napsat komentář

*sobota, 12. července 2014*

Měl jsem službu před “hodinou vlka”, tedy od dvou do tří. Po malé chrupce jsem to dal v pohodě a pak to slastně zalomil. Noc tentokrát byla klidná, až nad ránem přišel Ještěr s jobovkou, že je ucpanej pánskej hajzl. A sakra! Vyhrabal jsem se ze spacáku podívat… a byl. Ale né až tak dramaticky, když se spláchlo, tak se naplnil vodou, ale ta pak pomalu odtekla. Bohužel tedy aniž by sebou vzala obsah mísy :-( . To je docela průser, protože mísa je tu jenom jedna.

.

“Revoluční heslo”:

DSCF6324

.

No že bych měl po ránu morál na to se s tím nějak poprat, to teda ne. Já mám ráno problém strčit si do pusy kartáček na zuby tak, abych si nezazpíval Chačaturjana. Natož prošťuchovat nějakou ucpanou mísu, a navíc tu ani nemám čím. Není tu ani žádný zvon. A tak jsme aspoň s kolegyní vytvořili varovný plakátek, že záchod nefunguje a přilepili ho na dveře hajzlíku. Snad to defekace chtivé odradí. Přinejhorším mohou na dámský, nebo do kempu na tojky.

.

“Sobotní kemp už byl zaplněnější”:

DSCF6325

.

Ještěr prohlásil, že jde na štáb a že se tam po nějakém zvonu poptá. Nebo něčemu čím by se to dalo prošťouchnout. A světe div se po nějakém čase  dorazila ze štábu akční skupina dvou mužů s hadicí a než jsem se stačil rozkoukat, tak bylo prošťouchnuto. Dojetím se mi vhrnuli slzy do očí a slíbil jsem jim pivo. Na dveře jsem pak pro jistotu nalepil jiný plakátek s “návodem k použití”. (To je ta první fotka nahoře).

.

“Vege ráj Klásek”:

DSCF6730

 .

Samou radostí jsme z toho dostal hlad. Srazil jsem se s Jirkou Náčelníkem “Malým Volem” a společně jsme se vydali na snídaňoběd do toho Klásku. Meníčko, (polévka, hlavní jídlo, pití), za 75,- a bylo to fakt výborný. Teda takovej vege bufáč, kdyby byl na Žižkově… Nebo radši ne, to bych měl brzy přes metrák.

.

“Pytlíkáři”:

DSCF6330

.

Za kulturou jsem vyrazil na Panský dvůr, kde záhy spustili Dřevěné Pytlí V Jutových Uhlích, tentokrát v plné sestavě a s nástroji zapnutými do zásuvky. Tak jasně, že DPVJU jsem slyšel mnohokrát, ale Hrtan to jako obvykle ozvláštnil. Tentokrát svým kostýmem, zakoupeným v místním sekáči.

.

 “Švestkoví knedlíci”:

DSCF6393

.

Zůstal jsem nakonec i na Plum Dumplings. Byla to taková vcelku běžná kytarovka, ozvláštněná tím, že zpěvačka zpívala francouzky.

.

DSCF6427

 .

A pak jsme vystartovali s Jošem do kina na film IDA /Polsko, Dánsko, 2013/ r.: Pawel Pawlikowski. Na film jsem četl pár opěvných recenzí a musím uznat, že nepřeháněly. Je to fakt pecka. Film je černobílý a přišel mi jako “polská Markéta Lazarová” odehrávající se o pár století později. Příběh klášterní novicky, z šedesátých let minulého století je vyprávěn velice sugestivně minimalisticky. Před složením definitivního slibu “na jeptišku” se vydá Ida, (která si do teď myslela, že se jmenuje Anna), na setkání se svou jedinou žijící příbuznou a dozví se od ní věci, o kterých neměla ani tušení. Mimo jiné, že je Židovkou. Možná, že jako ateističtí Češi nedoceňujete ten paradox. Kdy ž se na několika místech filmu ozval smích z hlediště, říkal jsem si, že tady se asi Poláci nesmějou…

Síla toho filmového vyprávění je v tom, že je ten příběh vyprávěn v jemných náznacích a divák si toho musí domyslet spoustu sám. Což mu dává velký prostor pro vlastní fantazii. Není to ale nějaká tajemně mystická skládanka typu Matrix, nebo Šifra mistra Leonarda. Opravdu silně mě ten film zasáhl a jsem rád, že jsem ho v nabitém kině, sedíc na schodech, viděl. Docela uvažuju o tom, že bych na něj šel ještě jednou.

.

“Historické hudební médium”:

DSCF6457

.

Cestou z kina jsem se stavil ve vinotéce, kde jsem si, po ochutnávce Merlotu a Dornfeldera, po delším váhání, koupil ten Merlot, byl sice dražší 70,- za litr, ale fakt dobrej. V Panském dvoře jsem na pódiu zastihl KAZETY. No jo no, Johana Švarcová je mi hodně sympatická a mám jí rád jako herečku. Sympatický je mi její spoluhráč David Doubek, ale ta muzika mě prostě nebere. Je to na mě moc “diskotéka” a “techno”.

.

“Úplnej Mardoša”:

DSCF6486

.

Odskočil jsem si tu taky na výstavu modelů návrhů rekonstrukce Panského dvora a taky výstavu nějaké výtvarné školy. Její vedoucí tam měla dobré portrétní karikatury.

.

Pak už jsem vystartoval na svou šichtičku do tělocvičny. Záměrně jsem si jí vzal na úvod programu v letňáku. Abych tu byl během koncertu Pavla Fajta a WWW. Já ho mám rád už od dob, kdy hrával v duu s Ivou Bittovou a pak v Dunaji, ale tyhle jeho projekty s hiphopery nechápu. Hudebně jsou na mě WWW moc málo muzika a uznávám, že na hip-hop jsou jejich texty nadprůměrný, ale vzhledem k tomu, že můj oblíbenej slogan je: “Jsi trapnej jak českej hip-hop”, tak i ten nadprůměr je mi málo.

.

Ještě před ním zahajovala v letňáku skupina Rolling Stones Blues Cirkus 50 (SK), kterou jsem si v tělocvičně pustil na streamu. No tak věrni názvu hráli cover verze Stounů v poněkud bluesovějším podání. No tak jasně, bylo to dobrý, ale úplně mě to neuchvátilo.

.

“Pavel Fajt a jeho fight s hip hopem”:

DSCF6507

 .

Nakonec jsem tedy ještě závěr Fajta s Vévéčkama v letňáku stihl a utvrdil se v tom, že jsem udělal dobře, že jsem byl v tělocvičně. Můj šálek piva to prostě není. I když plno mladších ročníků to na festival asi přitáhlo.

.

“Hraniční expres”:

DSCF6515

Já se tedy přesunul do skleníku, kde jsem ještě stihl závěr koncertu Bordeland Express. Což byl příjemný česko německý moderní jazzík. A v sestavě byla i má oblíbená trubkařka Štěpánka Balcarová.

.

“Umění… poskládat stoly”:

DSCF6517

.

A taky mě tu fascinovaly ty dřevěné věže ze stolů, o kterých jsem si až do teď myslel, že je to nějaká výtvarná ozdoba sálu.

.

“Najlonové vězení”:

DSCF6526

.

Do amfíku jsem se vrátil na Nylon jail, což je teď kapela, která se dostává do kurzu. Je to taková expresivní kytarovka s dobrým zpěvem a snažej se i o pódiovou show. Tak opět mi to, jako v případě “Houpáčů” přijde jako stokrát slyšené, ale je to dobré a bavilo mě to. Naživo je to hodně příjemně poslouchatelná muzika. Zpěvák mi občas frázováním připomněl Filipa Topola, byť je to tedy hlasově jinej level. Takže jsem si jejich koncert celkem dost užil.

.

“Spojené příchutě”:

DSCF6547

.

No a poslední rozinkou v programu letňáku pak byli United flavour. Vždycky jsem měl pocit, že týhle mezinárodní partičce něco chybí, nebo naopak přebejvá. Ale když jsem si teď tak příjemně užíval jejich pohodovou směs reggae, latiny a jiné world music, ba i toho mnou neoblíbeného hip hopu, tak jsem nějak nemohl přijít na to, co mi na nich vadilo. Jejich zpěvačka Carmen to určitě nebyla. Bylo mi u jejich muziky hrozně fajn a byla to skvělá tečka za programem dnešního večera.

.

Po koncertě jsem dorazil na šichtičku dokonce předčasně a s kolegyní Zuzkou jsme si nakonec příjemně pokecali. Vypadala tak nenápadně, ale je to docela zapálené děvče.

.

Rozsáhlejší fotoreportík ze soboty je k vidění - zde.

.

.

.

Funny foto na dobrou noc -

“Řekni mi co vidíš a já ti řeknu, kdo…”:

10513535_10152368942974843_1943461915023878834_n

.

Boskovice jsou ze všech festivalů nejvíc: Akurat!

Napsat komentář

*pátek, 11. července 2014*

.

Když jsem v noci dorazil z letňáku/kempu odkroutil jsem si hodinovou šichtičku od jedné do dvou a další mě čekala, od šesti. Říkal jsem si, že paráda, čtyři hoďky spánku to bude v pohodě a pak se ještě ráno dospím. Jenže chviliku poté, co jsem sladce usnul, se přihrnul do naší “recepce” rozjařený Viktor Ještěr s Esterou a začal vedle mě bujaře dovádět s Jošem. Říkal jsem si, tak je lepší aby blbnul tady vepředu na “recepci”, než aby řádil v tělocvičně. A ať si kluci zablbnou, když nebude Estera žárlit. Jen jsem nečekal, že to Ještěrovi vydrží cca dvě hodiny a přestane ho to bavit, až tak deset minut před tím, než jsem měl zase vstávat. Kdy se konečně odsunul do tělocvičny.

.

“Ještěr a Estera = Ještěra”:

DSCF6057

.

Navíc jsem tedy rozespalý dodržel hlídku do sedmi a těšil se jak skočím opět ještě do spacáku. Jenže mě měla vystřídat ta “pátá” dívenka, co dorazila později a bohužel se v sedm neobjevila a kontakt jsem na ní, (na rozdíl od ostatních), uložen v mobilu neměl. Šel jsem se podívat jestli není připsaná do seznamu telefonů, přilepeného z boku na skříni, ale nenašel jsem jí tam. (Nakonec se ukázalo, že tam byla a dokonce červeně podtržená, ale já koukal dolu pod ostatní a její číslo bylo připsáno nahoře :-( )

.

“V Boskovicích to vegansky žije!”:

DSCF6045

.

No tak jsem holt odkroutil ještě jednu, která už ale byla dvouhodinová. Od zahájení večerního programu v 9 večer jsme se přes noc střídali po hodinách. Hodina i uprostřed noci uteče rychle, dvě už se hodně vlečou a hrozí vytuhnutí. Naštěstí ale ráno brzy vstával školník, kterého jsem se zeptal na heslo na jeho wifinu a ten mi ho ochotně řekl. Totiž letos byla zavedená festivalová wifi i do tělocvičny, ale bohužel nějak nefungovala. Objevil jsem ale, že i školník tu má svou vlastní wifi. Samozřejmě, že mě napadlo zkusit se na ní připojit a vyzkoušel jsem hesla jako: “heslo”, 1234, 1111, atp. Ale neuspěl jsem. No a když mi ho pak pan školník prozradil, (ještě jednou mockrát vděčně děkuji), tak to heslo bylo: 12345. Sakra, tak to jsem byl hodně blízko… :-P No ale s připojením na síť to uteklo rychleji. Udělal jsem si na Xichtník fotorteportík z prvního příjezdového dne. Ještěr se pak na recepci objevil ještě jednou, ale to už se jen svalil na žíněnku s Esterou v náručí a sladce vytuhnul.

.

Když jsem byl konečně vystřídán i já, tak jsem se pokusil udělat totéž co Ještěr, tedy vytuhnout, ale povedlo se mi to jen na chvíli, pak už byl kolem recepce moc velký šrumec. A tak jsem se vydal na snídaňoběd, tentokrát do svého oblíbeného vietnamského bistra Bambus, kde jsem si dal luxusní smažák v housce za 30,- a k němu ještě jako přílohu smažený nudle se špetkou zeleniny za 20,- Za pade jsem se slušně přežral. A teprve pak jsem se vydal najít tu opěvovanou vegetariánskou jídelnu Klásek, kousek pod synagogou.  Její nabídka vypadá fakt hodně skvěle, ještě že jsem teď tak přežranej, jinak bych do toho hned šel. Takto jsem se cestou nazpátek zastavil jen v zajímavé kavárničce, ala “Divoké matky”, kde jsem si dal jedno pivko.

.

“DPVJU, jako kulturní vložka čtení Michala Šandy”:

DSCF6066

.

Po návratu do tělocvičny jsem ještě znovu trochu vytuhl. Ta “nezvěstná” dívenka se pak objevila s “trapnou” výmluvou, že jí nezazvonil budík. Ale pak už byla úplně v pohodě a dorazila vždy včas. Za kulturou se vypravil, až na pátou hodinu k antikvariátu na Autorské čtení Michala Šandy. To se konalo, (byť to nebylo inzerováno v programu), s hudebním doprovodem DPVJU (Dřevěné Pytlí V Jutových Uhlích), které zahrálo v poněkud redukované sestavě a unplugged.  Tak to měl Šanda stejnou hudební podporu při čtení, jako já přede dvěma roky :-D, kdy jsem za někoho zaskakoval. Hele a nebyl to tenkrát nakonec sám Šanda kdo tenkrát nedorazil? Každopádně to bylo perfektní. Hrtan byl jako vždy démonický. A povídky Michala Šandy v silně hrabalovském duchu se poslouchají velice příjemně a vděčně, neb jsou většinou dost vtipné.

.

“Michal Šanda”:

DSCF6083

.

Prchl jsem pak ale trochu předčasně na Panský dvůr, aby mi neutekl koncert Martiny Trchové a jejího tria. Ta byla jako obvykle výborná a její(ch) folkjazz mě hodně baví.

.

“Martina a její trio”:

DSCF6121

.

A po ní vystoupil pozoruhodný výtvarný i hudební excentrik Petr Nikl jehož brutální folk si musí posluchač buď zamilovat, (takových je dost), nebo nenávidět, (a takových také není málo). Jako obvykle vystupoval v excentrických ženských šatech, (s ponožkama v sandálech!), a rozličných maskách. Je to vlastně taková hudebně-výtvarná performance.

.

“Petr Niklák”:

DSCF6218

.

Objevil jsem tu také pozoruhodného týpka s “pojízdnou čajovnou” v kufru auta. Dal jsem si u něj šálek skvělého černého čaje. Měl tam jen kasičku na “dobrovolný příspěvek” a já měl jen padesátikorunu. Tak mi k tomu dal ještě fíkovou müsli tyčinku a domluvili jsme se, že u něj mám ještě jeden šálek předplacen. Vzal jsem to pak do tělocvičny přes štáb, abych zvěděl jestli je něco nového, nebo se po nás něco nechce. Ale naštěstí nic :-) .

.

“Pojízdný čajovník”:

DSCF6227

.

Plánoval jsem jen zkontrolovat tělocvičnu a zase se vrátit na Panský dvůr na Vasilův rubáš. Jenže se mezitím přihnala slušná bouřka se značnou dešťovou nadílkou a tak jsem nakonec jejich koncert sledoval jen na streamu na stránkách Unijazzu, pěkně v suchu a pohodě s teplým čajem v ruce. Tedy čajem svým vlastnoručně vyrobeným, s tím sympatickým čajovníkem jsem se pak už nepotkal.

.

“Vasilův rubáš virtuálně”:

Vasilův rubáš

.

Naštěstí to byla typická letní bouřka, která se prudce vypršela a před začátkem programu v leťňáku, už zase bylo sucho. Takže na DVA už jsem dorazil v suchu a pohodě. A “duoskupina” Dva byla jako vždycky výborná. Jejich muzika je nápaditá a originální a mají skvělé texty, (vtípek pro zasvěcené). Vlastně je to jediný “taneční techno”, který můžu poslouchat. Užil jsem si jejich koncertík náramně. Závěr koncertu jsem si šel dokonce užít i s Jošem “do kotle”, kde jsme se vmáčkli do kouta “výřezu” v bariérách. Tady došlo oproti minulým letům taky ke zlepšení. V posledních letech byla mezi pódiem a hlediště velká mezera, ve které byla květinová výzdoba. Takže kontakt s kapelou byl hodně na distanc. Letos je tu vybetonovaná plocha. I tak je ale ta mezera zbytečně široká. Zas tolik V.I.P. fotografů tu není, aby museli mít až takový prostor. A čím jsou diváci blíž pódiu, tím pro atmosféru koncertu líp.

.

“Dva z blízka”:

DSCF6240

.

A na stejné místo jsem se pak vrátil na kapelu KORBEN DALLAS, o kterých jsem nevěděl vůbec nic. Samozřejmě jsem také dávno zapomněl, že je to jméno hlavní postavy z kultovního filmu Pátý element, (té kterou hraje Brůs Vyliž). No a bylo to pro mě velice příjemné překvapení. Hrajou takový ten alternativní bigbít s bluesovým nádechem, který navazuje na takové klenoty slovenské hudby, jako byl Dežo Ursiny, či “zelenopoštní” projekty. To byla opravdu velká lahůdka. Nadchlo mě to tak, že jsem o nich poslal esemesku slovenskému kamarádovi Martinovi, kterého jsem sem taky lákal, ale marně.

.

“Korben Dallas”:

DSCF6254

.

V pauze jsem se vydal juknout do Skleníku, kam zároveň se mnou vyrazilo komandos “Pomahačů a ochránců”, kterých bylo snad 10-15. Část jich zahnula do diskotéky u bývalého štábu. Ale část “vpadla” i do Skleníku, ale naštěstí snad nevytáhly cannabis testry a nezačali prudit. Alespoň jsem žádný incident nezaznamenal. Ve skleníku stejně byla zrovna pauza a tak jsem se zase raději vrátil do letňáku, kde A.C.A.B.s neotravovali.

.

“Pomahači a ochránci ve dveřích Skleníku”:

DSCF6295

.

A tady záhy začal koncert mojí největší “srdcové záležitosti” letošního festivalu. Polská skupina AKURAT, která hraje skvělou muziku, kde je v rockovém, místy až punkovém základu slyšet reggae a skáčko. No prostě paráda náramná. Tentokrát jsem nadšenou esemesku poslal Markovi, že tohle je ta pravá kapela pro Mighty sounds, ale že jsem rád, že tam nejsou, ale hrajou tady! A užíval jsem si to opět ve svém oblíbeném koutě u bariéry. Ovšem jen do té doby, než se k nám prodraly dvě dost opilé dívenky, které se nadšeně vrhly na Joše. A začaly do mě hučet, že tady určitě hrozně trpí a ať jim ho půjčím, že s ním půjdou ven před letňák. To jsem raději nechtěl riskovat, (vypadaly dost rozjařeně) a tak jsem raději vycouval s Jošem já. Samozřejmě tedy né před letňák, ale nahoru do hlediště, kde bylo víc místa a klidu. Ale on si Yossarian, na bigbít zvyklý, dost v pohodě hověl i tam vepředu. Každopádně Akurat se definitivně stali mojí další oblíbenou polskou kapelou.

.

“Akurat”:

DSCF6298

.

Sice bych ještě asi před svou další šichtičkou v tělocvičně stihl i kus koncertu zavěrečných Korai Öröm, ale už jsem se začínal cítit nějakej unavenej. A tak jsem dal přednost tomu dát si před “hlídkou” ještě hoďkovou chrupku.

.

Podrobný fotoreportík k vidění – zde.

.

.

.,

Funny foto na dobrou noc -

“Elá hop!”:

10533755_648535645242994_6367932064831661184_n

Šest, dva, jedna: “Start!” Festival Boskovice je zahájen.

Napsat komentář

*čtvrtek, 10. července 2014*

Po ránu jsem si dal snídani ještě s nedojedených vlakových zdrojů. K  tomu jsem si udělal kafe, (v Česku zvané “turecké”, v Německu “böhmische”, v místní Kafírně “česká špína” a v Turecku nijak), ze své skvělé červené cestovní rychlovarné konvičky, (která nemá žádné vypínání, takže se musí hlídat!). A posilněn hurá do letňáku pomoci vyložit kamion s pódiem a také se stavbou pár plotů. Letos kolem samotného letňáku už je stabilní plot. Takže se oplocoval jen kousek pro stánek s pivem. Naštěstí mužných rukou tu byla spousta a tak to byla pracovní pomoc víceméně jen symbolická.

.

“Vykládání kamionu”:

DSCF5945

.

A po této vyčerpávající dřině jsme si s Jirkou Malým Volem zaskákli relaxnout do Kafírny “Dogville”. Jirka si hrál na znalce a tak si nechal od kafírníka doporučit, nějaké s malou kyselostí. Já si na to nehraju, tak jsem si prostě dal to o trochu větší presso, (kterému Italové říkají doppio a Češi na Moravě ho dopijó, dřív než bys šestkrát zopakoval: “Kalousek je zmrd”).

.

“V kafírně Dogville”:

DSCF5936

 .

Cestou do tělocvičny jsem objevil, že takový “minifestiválek” probíhá i v klubu “Sklepy”, kde kdysi také bývala “unijazzí” scéna, ale dnes je to “konkurence”. A dokonce tu večer hraje Znouze.

.

“Konkurenční festival”:

DSCF5974

.

V tělocvičně jsem se svými schovankami, (v sestavě mám pět mladých dívenek, čtyři už tu jsou a pátá by měla dorazit během dne), probral pracovně organizační záležitosti. A z tělocvičny jsem “po šichtě” vyrazil na slavnostní zahájení do Skleníku. Kde krom obvyklých, (naštěstí střídmých), proslovů, zahrála slovenská kapela CHASSIDIC SONGS a byli skvělí. Hráli židovské písně v precizní vážnohudební formě, která skvěle kontrastovala s “woody allenovsky zmatenými” proslovy, jejich klavíristy a zpěváka – rabína ortodoxní vizáže.

.

“Chasidské písně, znějí přísně”:

DSCF5997

.

No a večer jsme pak s Jošem vyrazili do kina na dokument a dálničním průšvihu na D8 “Dál nic”, to je o té mnoho let stavěné dálnici z Prahy na sever do Německa skrz chráněné území. Kde se všemocná asfalto-betonová loby zvysoka vykálela na oprávněné připomínky ochránců přírody. A příroda je po letech potrestala tím, že dálnici zavalila sesuvem.

.

“O první první dámě”:

DSCF6022

 .

Ovšem po nejprve odloženém začátku nám kinař přišel říct, že se jim u tohoto filmu prostě nepovedlo rozchodit zvukovou stopu a že jím tedy nezbývá, než udělat změnu programu. Takže se promítne film OLGA. Tedy dokument o bývalé první “první” dámě a předposlední manželce Václava Havla. A je ten dokument dobrej a zajímavej a stojí za to ho vidět. Pokud tedy patříte do party “pravdoláskařů”, kterou pobaví Olžin střet s Václavem Klausem. “Paní Olga” byla rozhodně velice zajímavou ženou. A film nabízí i trochu jinej pohled na Václava Havla. I když tedy opomíjí bulvárně známý fakt, že jejich manželství bylo poněkud sexuálně rozvolněné a v době kdy Olga umírala na rakovinu, tak se Venca-děvkař chodil utěšovat do náruče nejmenované prsaté blondýny herečky. Kdo nikdy neměl sex do zatáčky, nechť hodí morálním balvanem.

.

“Dobrý esíčka”:

DSCF6030

.

Po filmu jsme ještě vyrazili do skleníku, kde jsme na pódiu zastihli britské duo GOOD BISQUITS. Které hrálo, takové to echtovní old school blues. Což mě tedy padá do ucha náramně potěšujícně.

.

“Marcel a jeho bluesový Flemr”:

DSCF6034

.

A v podobném duchu pak pokračovala i kapela MARCEL FLEMR BAND, jen v trochu větším obsazení. Takže to byla taková příjemná tečka za tím dnešním kulturním dnem.

.

Rozsáhlejší fotoreportík je k vidění – zde.

.

.

.

Funny fotka na dobrou noc -

“Breast shaking”:

public-interest-public-awareness-ads-12

.

Starší články

Follow

Get every new post delivered to your Inbox.

Join 414 other followers