*čtvrtek, 28. května 2009*
Dopoledne ještě výběh na pracák. Kde jsem proprezentoval své hledačské úspěchy. Když jsem pak skouknul na netu předpovědi počasí, tak jsem na cyklodopravu do Jíliště (bei Bodenbach) rezignoval a rozhodl se jet vlakem. Tedy hurá na vlak do Jíliště. S potěšením jsem si tedy potvrdil, že ČD provedli ve svých nepřehledných pravidlech, zase nějakou změnu a mohu si koupit zpáteční lístek tak, že jeden den jedu tam a druhý den se vracím (ještě donedávna cestujicí na zpáteční lístek, musel vyrazit na zpáteční cestu do půlnoci téhož dne). Ve vlaku jsem si v noťasu (z flashky, když mi DVD mechanika nemechanikuje) pustil film:
* Žralok v hlavě * /f – ČR, 2005/ r:Maria Procházková
Hodně zvláštní filmeček, řekněme hodně "klubový", zaměřený na filmové labužníky a milovníky "jiných filmů". Byť jsem na něj kdysi tuším vyděl hojně upoutávky i v televizi. Ale pro běžného multikinového diváka, je tento pozoruhodný portrét "mašíbla z přízemí", ve kterém exceluje Oldřich Kaiser v ústřední roli, asi dost nestravitelný. Je spíše v duchu experimentálních školních filmů. Jakýsi pseudodokumentární portrét člověka, který to má v hlavě srovnaný trochu jinak, než "my většinoví občané". Film nemá příliš zřetelnou dějovou linku, spíše jde o sled portrétů a archetypálních situací s důrazem na detail, výtvarné vyznění záběru, zvuk, hudbu. Ta je tak trochu minimalistický koncert ala Philip Glass, kterým mě autor hudby Jan P. Muchov příjemně překvapil. Film také ozvláštňují četné animace. Krom role "mimoně v tílku a trenýrkách", kterého Oldřich Kaiser ztvárnil opravdu přesvědčivě a sugestivně, dává film ještě skvělou hereckou příležitost také Janě Krausové. V roli pro českou společnost vyjímečně empatické a altruistické ženy. Která nastavuje zrcadlo všem těm nevšímavým, či xenofobním, šmahem zařazujícím, každého "člověka se žralokem v hlavě", do odsuzující kategorie – "co je tohle za magora? – hoďte na něj sítě". Při čemž film rozhodně nepůsobí jako laciná agitka. Hodně zajímavá záležitost, která má své nepochybné kouzlo a může zaujmout diváky, které ve filmu hledají jiné kvality, než nabízí blockbustery v multikinech.
Jinak, ještě že sem to kolo vzdal… za oknem vlaku občas pěkně hnusně lilo… To by těch + – sto kiláčků, byla pěkná tortura. A v Děčíně lilo taky…
"Rainy Tetschin":
Ale naštěstí autobus do Jílový mi jel vcelku záhy a dokonce jsem našel v peněžence přesně devatenáct korun v drobných, které jsou nutny k zakoupení lístku u řidiče a v žádné trafice ho cizinec nekoupí, (to je taková zákeřná vychytávka Děčínského DP – jednou jsem tam musel hodit celý pade, /drobné se nevrací/, neb to byl už poslední autobus do Jílového a pěšky se mi jít nechtělo).
Doma vcelku klasika, požrávačka a polehávačka před televizí. Mamka tradičně ani žádnou narozeninovou oslavu neprováděla. Ani neotevřela to tokajský, co jsem jí přivezl. Tak jen doufám, že bylo dostatečně hnusně sladký na to, aby jí chutnalo. S bráchou jsme vyzkoušeli zesilovače, co se mu povalovaly ladem na půdě, že si ten nejfunkčnější z nich vyberu jako "dárek k narozkám". A tak až večer, když přijela ségra a přivezla mi jako dárečky takko trička a flašku červenýho, tak jsme jí s bráchou vyzunkli u počítače. U toho jsme nejprve vcelku úspěšně vyčistili a namazali větráček procesoru, v mém noťasu (teď už se točí mnohem snadněji) a pak si pustili jeden dílek My name is Earl. Jak jsem předpokládal brůdera to docela nadchlo.
A na jedno jsme už ani nikam nevyrazili… Takže se nepotvrdilo, toto akční heslo, které jsem si vyfotil (a trochu upravil)…
"Se šestkou nejdál dojdeš!!!":
KrCoolDen 
Napsat komentář