*sobota, 26. ledna 2008*

O tom, že není nad to, si v lednu na zahrádce udělat barbecue… …A jak nemám rád dvanáctku Gambáč a když nade mnou číšník stojí a čeká, až už si konečně vyberu… …O Járově podivuhodném trojhrbém modýlku… …A jedné staré dobré hospodě – skanzenu, jak z doby před desítkami let… …A o záhadné časoprostorové dílně na trase z Dejvic na Žižkoff, přes Strašnice…

*sobota, 26. ledna 2008*

Vyspávačka až do poledne. Pak lehká probíračka u PC. A den byl najednou fuč. Na pátou jsem vyrazil do Dejvic na sraz s Járou. Neboť vymyslel společenskou akci, že uděláme "opejkací ohníček v Liboci na zahrádce". Jó, Jára má takový skvělý nápady…, ale asi to uplně v tom vedru nenadchlo každýho a tak jsem dorazil jen já sám… A prej, že později dorazí ještě Michal. I Jára ovšem mezitím trochu prozřel, když byl odpoledne s holčičkama hoďku na procházce, tak prej u toho slušně vymrzl. Navíc si prej není jistej, jestli by se nám povedlo v tom vichru vůbec rozdělat oheň. A že tedy půjdem jen normálně na pivo.

Ovšem ukázalo se, že Dejvice nejsou Žižkov. A najít tu slušnou hospodu s levnějším pivem není jen tak. U Švejka měli Gambrinus dvanáctku za 26,50. A ani jsem si tu nevybral nic k jídlu, číšník se totiž přišel zeptat jestli už mám vybráno, sotva minutu poté, co mi donesl mnohastránkový jídelní lístek. A pak nade mnou stál a čekal… No to fuckt zbožňuju a tak jsem mu raději řekl, že si nic nedám. Stejně tam měli jen samý hospodský klasiky, na který se mi sliny neseběhly.

A tak když dorazil Michal, provedli jsme přesun do hospody Za školou, která se ukázala být superklasickou čtyřkou, jak z dob kdy jsem začínal chodit do hospod. Tady se fakt zastavil čas, ovšem v tom dobrým nostalgickým slova smyslu.

"Stará dobrá čtyřka, jako z dob, kdy jsme měli hára do půli zad":

 

Navíc tu měli Starouše za 17,50. No nedejte si jich tu pár. No a jelikož cestou jsme vykouřili jeden Járův modýlek, který se ukázal být velmi filozofickým, tak jsme tu nad pěnou vedli hodně náročné kontemplativní rozhovory. Mimo jiné jsme narazili na Čtvrtníčkovu Gynekologii 2 a jelikož se ukázalo, že to Michal nezná, tak jsem se pokusil převyprávět mu díl "Pysky na ksicht". No ale sakra řeknu vám, ani jsem si při sledování této části nevšiml, že je to tak hodně složitě vystavěnej, komplikovanej a náročnej příběh. A to jsem se ho snažil dost zjednodušovat, ale stejně si nejsem jistej jestli Michal to "teče dovnitř" správně pochopil. No tedy Járo kam ty na ty modýlky chodíš… Byl to slušnej trojhrbej velbloud. Tedy já nikdy v Prátru na tý jejich slavný horský dráze nebyl, ale takhle nějak si to představuju…

Nakonec jsme se cestou na tramvaj stavili ještě na jedno, ale to už jsem cítil, že bylo "navíc". Naštěstí mi pak ale ještě jela "poslední denní" tramvaj 26-ka. No vida, to za chvilku vystupuju před barákem. Ukolébán tímto blaženým pocitem, jsem se svalil úlevně na sedačku. Ale na Hradčanský jsem pocítil potřebu mrknout a když jsem o pikosekundu později otevřel znovu oči, tak jsem byl ve Strašnicích ??? No sakra, to jsou mi kouzla tohleto! Naštěstí na "zpáteční" tramvaj jsem nečekal tak nekonečně dlouho… Pro jistotu jsem pak jel celou cestu s křečovitě otevřenejma očima, abych ani jednou nemrkl.

Tak už jen ještě další díl ze seriálu PéeFek a hup do postýlky…

"Dnes šumící moře na dobré usínání…":