O tom, proč v mé posteli občas sněží… …A o Burianových televizních pořadech, o neortodoxních amerických bubenicích a ortodoxních českých pornoherečkách… …O skvoši a následném posezení u kofoly s boxerkou… …Aneb to, že to tu vypadá, jak v pokojíčku Davida Lynche – to by ani tak nevadilo…

 

 

 

 

*neděle, 27. ledna 2008*

Probudil jsem se sice už před desátou, tradičně zasněžen popcornem. Jó jasně, že když jsem včera nevečeřel (i vzhledem k jiným okolnostem), tak jsem se ještě po doražení domů nevyhnul záchvatu žravky. Ale necejtil jsem se vůbec juchůůů. V krku jsem mě dost slušnej chrchlot a tak jsem si udělal dva bylinkový čaje s medem a ještě ho projoxnul.

Dopoledně jsem tupě proseděl u počítače a mimo jiné si na stránkách ČT pustil dva díly nového pořadu Jana Buriana – Burianův den žen. Pro Buriana mám slabost a jeho předchozí pořad v TV "Posezení s Janem Burianem" jsem měl hodně rád. A dost jsem želel jeho zrušení. Tenhle novej projekt, představující různé ženy, je ale takovej nedotaženej a kaleidoskopicky roztříštěnej. Tak trochu o pejskovi a kočičce, nebo mnoha honěných zajíců najednou. Ještě ten první díl s neortodoxní Hilary Binder, americkou bubenicí ze skupiny Sabot, nebo Kačkala. Která se usadila se svým (neerotickým) partnerem – nemanželem, ve starém domě u Tábora a provozuje u nás různé, nejen kulturní aktivity. Ten byl aspoň zajímavý zpovídanou osobou. Ale stejně v něm byly některý věci (jako návštěva Klause v Táboře) zbytečně navíc. No ale ten druhý díl, co jsem skouknul, o pornoherečce a pornoproducentce Žanetě Rosenberg – manželce populárního šukoherce, to byl docela průšvih. Tak mu budu držet palce, aby se mu další díly vyvedly líp a na obrazovce vydržel. Ale chodit na něj do Kaštanu každopádně nepřestanu… (a nemusí ani tento krásný rým zhudebnit).

Odpoledne na mě padla únava únavěnka a tak jsem si obalil krk šátkem, provedl další proplachovací procedůry čajem i joxem a ještě se zkusil chvilku vyležet. Pak už jsem jen stihl vypálit DVD s fotkama z Budapešti a spol. pro Štěpu. Ale vypadá to, že už mi ta vypalovačka nějak odchází. Na sedmou jsem pak vyrazil na skvoš. Dorazil jsem uplně přesně na sedmou a recepční (tentokrát né LittleWater Tereza, ale Léni spolužačka) mě na mojí poznámku: "stejně jsem tu první, žejo?", překvapila odpovědí: "Né, Léňa už tu je…" No toto!?! Ale stejně jsem na ní na kurtě musel čekat. Ukázalo se, že máme kurt na dvě hodiny a jsme na něj sami…. No uf! Ale prej by měl záhy dorazit ještě Tomáš. Už při rozpinkávání jsme oba byly hrozný a nemohli dlouho ani zahřát míček. Ale pak jsme se přeci jenom rozehráli a slušně si zaplácali s vyrovnaným skóre a pár výměn bylo docela "herních". Když už sme toho začali mít po hodině plný kecky, tak se naštěstí Tomáš objevil. Dal jsem s ním jeden setík koncovkově vyrovnané hry, ve které jsme to při hře do 15-ti, dotáhli až na 23:21 (!). S Tomášem to většinou není servis – bum, ale příjemná běhačka. To mě baví. Jenže pak s ním Léňa hrála tři sety v kuse a já jsem zase úplně vystydnul. "Systém" dlouhých střídání je tedy to, co mým "zkušenějším" svalům a kostem moc nevyhovuje. Léňa pak dala ještě jeden setík se mnou a poté prohlásila, že už jde do sprchy, ať to dohrajem. No za tu zbývající půlhodinu jsem se zase slušně rozehřál. A nějakou tu kalorii snad vytřepal.

V Hašdědkovi jsem si tentokrát dal dvě kofoly a mattonku a teprve na závěr jedno pivo. Dorazila za námi i Štěpa a tak jsem jí mohl předat to DVD a Léňa mi naopak konečně přinesla tu flešku, co sem jí půjčil v Pešti. Nejzajímavější informace večera byla, že Štěpa chodí s Tomášem na boxerské tréninky do té Tyšerovi boxérny na Žižkově !?! No to se tam snad na ní půjdu někdy juknout. Jinak Tomáš je sice vášnivý nekuřák, ale zato ho děsně baví balit cigarety. Bohužel je na to snad ještě nešikovnější, než já… Holky z něj byly šílený, ale já jsem pro jeho nešikovnost měl pochopení a "obětoval se" a tu jeho cigaretu-zoufalku vykouřil.

"Tom zručně nešikovný balič":

430 - tom zručně nešikovný balič                  .jpg

Z Hašdědka jsem se ještě přesunuli na jedno (tedy já) do takového podivného trendy baru Tom Tom, který vypadal jako kdyby jeho interiér navrhoval David Lynch. To by ještě nebylo tak špatný, ale horší bylo, že půllitr plzně tu stál 55,- a ještě ke všemu tu z repráků tupělo hodně suchý techno. Rozhodně důvod, společně se zítřejší usilovnou snahou shánět job, proč už po tom jednom vyrazit k domovu.

"Tom Tom ala pokojíček Davida Lynche":

432 - v tom tom lynchově pokojíčku                     .jpg

 

Jenže doma se mi pak ještě vůbec nechtělo spát a tak jsem se pustil ještě do deníčku-blogíčku a zalehl, až někdy ve tři… Haj hou. Haj hou… A tak na konec ještě tradiční seriálovou PéeFku, tentokrát z bobové dráhy.

"I sešup dolů může být zábavný…":

100_5513.jpg